Seznam předmětů studijního oboru Sociální práce

1. ročník – zimní období

Výuka cizích jazyků navazuje na znalosti, které studenti získali na střední škole, dále je rozvíjí a prohlubuje.

Preferováno je komunikativní pojetí výuky a práce s odborným textem; k dosažení vzdělávacích cílů jsou využívány formy cvičení, samostatného studia a samostatné práce s autentickými texty. Výuka přispívá ke kultivaci vyjadřovacích schopností studentů. Student se učí využívat cizího jazyka pro vlastní sebevzdělávání i pro potřeby praxe. Nezanedbatelným důvodem a motivací je rovněž možnost studijních pobytů studentů v zahraničí.

Výuka vede k tomu, aby se studenti naučili porozumět odbornému textu a dovedli se v něm správně orientovat, získali z textu potřebné informace a byli schopni s ním dále pracovat. Dalším cílem je rozvíjet komunikativní dovednosti studentů pro účely osobního i pracovního života. Studenti jsou vedeni k ucelenému zpracování témat a jejich odborné prezentaci a připravováni tak k absolventské zkoušce včetně zpracování cizojazyčného resumé absolventské práce.

  1. Život se zdravotním postižením. Typy a příčiny invalidity, sociální postavení zdravotně postižených osob, stigmatizace, tabu, diskriminace, pozitivní vs. negativní, vzdělání a integrace, instituce.
  2. Senioři. Specifické problémy stárnutí, ageismus, odchod do důchodu, změna životního stylu, zdravotní a sociální politika, sociální práce, instituce, aktivity „třetího věku“.
  3. Struktura sociálních služeb. Spektrum sociálních služeb, jejich zaměření a aktuální stav, současné tendence, státní instituce poskytující sociální služby a neziskový sektor, kvalita a dostupnost, standardy, komunitní plánování.
  4. Sociální exkluze. Lidé na okraji společnosti a jejich zařazení do společnosti, bezdomovci, etnické minority, zdravotně postižení, drogově závislí apod., postoj většinové společnosti, úloha sociálního pracovníka.
  5. Nezaměstnanost. Význam nezaměstnanosti, příčiny a důsledky, politika zaměstnanosti, úřady práce.
  6. Kriminalita a právní systém. Typy trestných činů, příčiny, typy trestů, trest smrti, kriminalita věkových skupin, cíle probace, sociální pracovník ve vězenství.
  7. Gender a společnost. Revoluce v sociálních rolích mužů a žen, feminismus, historie a současnost, rovnoprávnost žen v osobním životě a na trhu práce, postavení zaměstnané ženy, pozitivní diskriminace, domácí násilí.
  8. Domácí násilí. Formy a příznaky domácího násilí, varovné signály pro okolí, charakteristika oběti a agresora, právní norma, prevence, pomoc obětem.
  9. Problémy dnešní společnosti. Globalizace, chudoba, války, náboženství, extremismus, ochrana životního prostředí, AIDS a jiné nemoci.
  10. Chudoba. Příčiny vzniku chudoby, cyklus chudoby, důsledky, ohrožené skupiny, význam terénní sociální práce.
  11. Prevence. Typy, cíle, formy a prostředky prevence, primární, sekundární a terciární prevence, faktory efektivnosti prevence, role státu a neziskových oblastí v oblasti prevence.
  12. Média. Typy médií, jejich funkce, požadavky na informace, veřejnoprávní a komerční vysílání, reklama, její cíle, typy, pozitivní a negativní vliv.
Teorie a metody sociální práce představují klíčový předmět vzdělávacího programu. Smyslem předmětu je seznámení studentů s teoretickými koncepty sociální práce, metodami sociální práce a s praktickými dovednostmi (např. zaangažování, verbální a neverbální komunikace, intervence, uzavření případu, vedení záznamu, vedení rozhovoru s klientem, aj.). Zahrnuje i případovou analýzu. Účelem je zvládnutí základního profesního aparátu sociální práce a jeho odlišení od sociologického a klinického přístupu. Jde též o to, aby studenti přijali hodnoty sociální práce a osvojili si základní etické principy tohoto oboru. Důraz se mimo jiné klade i na diferencovaně odborný přístup v práci s klientem a s jeho širším sociálním zázemím. Studenti by měli získat i základní přehled o sociální práci se skupinou a komunitou. Seznámí se rovněž se základními teoretickými principy jednotlivých terapeutických přístupů a škol a s novými trendy v sociální práci.
  1. Úvod do problematiky teorie a metod sociální práce. Vymezení základních pojmů, cíl a význam sociální práce, historický vývoj sociální práce, sociální práce a příbuzné obory.
  2. Osobnost sociálního pracovníka. Odbornost, zkušenost, osobní vlastnosti, vystupování; specifika profese sociálního pracovníka, poznání sama sebe, základní pravidla práce na sobě, další profesionální a osobnostní růst.
  3. Etika sociální práce. Etické principy sociální práce, otázka moci v sociální práci, etický kodex (mezinárodní, ČR), syndrom vyhoření.
  4. Teorie sociální komunikace. Analýzy procesu komunikace, verbální složka komunikace, neverbální složka komunikace, komunikační šumy a bariéry.
  5. Sociální práce s jednotlivcem. Hlavní zásady, metody práce s klientem (rozhovor, pozorování, sociální šetření, speciální techniky sociální práce), práce s dokumentací, individuální plánování.
  6. Úkolově orientovaný přístup a jeho využití v sociální práci. Historie, etapy práce s klientem (první kontakt, získávání informací, techniky, ukončení a vyhodnocení).
  7. Teorie a modely významné pro sociální práci. Psychoanalýza a její odraz v sociální práci, psychodynamický přístup, kognitivně-behaviorální přístup a možnosti jeho využití v sociální práci, humanistické a existenciální modely a možnosti jejich využití v sociální práci (Rogersův přístup zaměřený na člověka, transakční analýza, existenciální analýza a logoterapie), systemický přístup v sociální práci, realitní terapie a její aplikace v sociální práci, videotrénink interakcí, jiné významné teorie (antiopresivní přístupy, sociálně psychologické přístupy).
  8. Metody a techniky sociální práce s jednotlivými skupinami klientů. Děti a mládež, senioři, lidé se zdravotním postižením, lidé v ústavní péči.
  9. Sociální práce s různými typy klientů. Agresivní klient, klient s manipulativním jednáním, mlčenlivý klient, klient, který nechce změny, asertivita, základní mentálně hygienické principy.
  10. Krizová intervence. Cíle krizové intervence, postup při krizové intervenci, fáze rozhovoru při krizové intervenci, práce s emocemi, základní relaxační techniky.
  11. Sociální práce se skupinou. Druhy skupin, plánování práce ve skupině, fáze skupinové sociální práce, techniky práce se skupinou, supervize v sociální práci.
  12. Sociální práce s komunitou. Základní pojmy a cíle, typy komunit, fáze komunitní práce, komunitní plánování, postavení a úloha sociálního pracovníka, práce streetworkera.
Cílem předmětu je seznámit studenty nejen se základními poznatky o cílech, funkcích, principech, nástrojích a účincích sociální politiky, ale také s aktuálním stavem sociální politiky v České republice a v zahraničí, zejména v zemích Evropské unie. Stěžejní úlohou předmětu je také směřovat studenty k pochopení procesů formování sociální politiky, k pochopení role různých subjektů v procesu její tvorby, k porozumění jejím všestranným účinkům a k osvojení si principů analýzy sociálních politik. Studenti v rámci výuky získají předpoklady k nalézání sociálně i ekonomicky vhodných řešení sociálních problémů a naučí se porozumět vazbám, které jsou mezi těmito problémy, procesem formování sociální politiky a jejími účinky. Absolvováním předmětu studenti tedy získají vhled do problematiky cílů a funkcí sociální politiky, vazeb mezi cíli a nástroji sociální politiky, naučí se analyzovat použití nástrojů sociální politiky a budou schopni navrhovat vhodná řešení.
  1. Sociální politika, její podstata a různá pojetí.
  2. Definice, cíl a typy sociální politiky.
  3. Objekty a subjekty sociální politiky.
  4. Funkce, principy a nástroje sociální politiky.
  5. Sociální potřeby, životní minimum, existenční minimum.
  6. Záchranná sociální síť.
  7. Chudoba a blahobyt v sociální politice, stát blahobytu.
  8. Vývoj sociální politiky v České republice.
  9. Sociální politika v Československu před rokem 1989.
  10. Státní reforma sociální politiky, transformace sociální politiky.
  11. Regionální politika státu.
  12. Způsoby financování sociální politiky.
  13. Fondová technika, rozpočtová technika, dary.
  14. Evropská sociální politika a evropské sociální zákonodárství.
  15. Fondy Evropské unie.
  16. Oblasti sociální politiky.
  17. Systémy sociálního zabezpečení.
  18. Politika sociálního zabezpečení.
  19. Sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti.
  20. Systémy sociálního pojištění, státní sociální podpora, sociální pomoc.
  21. Politika sociálního pojištění – důchodové, nemocenské, penzijní pojištění.
  22. Politika sociálního pojištění – státní sociální podpora.
  23. Politika sociálního pojištění – sociální pomoc.
  24. Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách (ve znění pozdějších předpisů).
  25. Standardy kvality sociálních služeb.
  26. Politika zaměstnanosti.
  27. Rodinná politika.
  28. Zdravotní politika.
  29. Vzdělávací politika.
  30. Bytová politika.
  31. Životní a existenční minimum.
  32. Pomoc v hmotné nouzi.
  33. Státní sociální podpora.
  34. Dávky sociální péče a další výhody pro osoby se zdravotním postižením.
  35. Příspěvek na péči.
  36. Důchodové pojištění – druhy důchodů, výpočet důchodů.
  37. Sociální služby pro seniory.
  38. Sociálně-právní ochrana dětí.
  39. Činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí.
  40. Náhradní rodinná péče.
Vyučovací předmět právo poskytuje studentům přehled o právním řádu České republiky, učí je pracovat s prameny práva tak, aby byli schopni na základě získaných znalostí řešit praktické situace při výkonu sociální práce. Při výuce se průběžně využívá právní informační systém CODEXIS. Přednášky z veřejného práva jsou zaměřeny zejména na právo ústavní, správní a trestní. Výklad z oblasti soukromého práva je zaměřen na právo občanské, rodinné a pracovní. Kapitoly z práva Evropské unie seznamují se základními zásadami právního systému EU. Zvláštní místo zaujímá problematika práva sociálního zabezpečení. Předmět má úzkou návaznost na sociální politiku a ve vztahu k tomuto předmětu byl také koncipován. Specializované právní normy, které se váží na sociální, diakonickou a pastorační problematiku, jsou probírány v příslušných odborných předmětech.
  1. Občanské právo.
  2. Ústavní právo.
  3. Pracovní právo.
  4. Právo sociální zabezpečení.
  5. Rodinné právo.
  6. Správní právo.
  7. Trestní právo.
  8. Vybrané kapitoly z práva Evropské unie.
Předmět Filozofie a etika je úvodem k reflexi profesní hodnotové orientace a seznamuje studenty se základy filozofie a teoretické etiky v její aplikaci na problematiku etiky v sociální práci. Důraz je kladen také na dialogický přístup při řešení etických problémů. Stěžejním cílem kurzu je podpořit u studentů schopnost sebepoznání a činění informovaných rozhodnutí v oblasti etických problémů a dilemat, které se mohou objevit v praxi sociální práce. Studenti by měli rozumět významu etických teorií pro praktický výkon této profese, osvojit si kritické myšlení, být schopni aplikovat poznatky z etických teorií na příklady z praxe a být si vědomi vlastních hodnot a teoretického zázemí, ze kterého tyto hodnoty vycházejí.
  1. Pojem filozofie. Vztah filozofie ke speciálním vědám a jiným institucionalizovaným formám duchovní kultury. Základní filozofické vědy. Základní pojmosloví.
  2. Klíčové otázky a problémy evropské filozofie. Filozofické tázání z oblasti metafyziky, filozofie poznání, logiky, estetiky, filozofie náboženství.
  3. Vybrané otázky filozofické antropologie. Člověk jako osoba, tělo, duše, duch. Důstojnost člověka. Lidská svoboda. Člověk ve vztahu. Čas a konečnost lidské existence. Utrpení a nemoc.
  4. Vybrané otázky sociální a politické filozofie. Jednotlivec, společnost, kultura, stát, sociální konflikty, moc a diskriminace, demokracie, totalitarismus, rasismus, lidská práva, práce a volný čas.
  5. Etika. Základní pojmy, jejich vztahy, rozdělení etiky, vztah etiky k dalším disciplínám, zejména k sociální práci.
  6. Vybrané pojmy etiky. Dobro, správnost, povinnost, autonomie, hodnota, ctnost, účel, prostředek, spravedlnost, svědomí, vina.
  7. Povaha etických norem a způsoby jejich vzniku a zdůvodnění. Vztah k ostatní normativním systémům.
  8. Základní etické teorie a jejich aplikace. Etika ctností, hédonismus, utilitarismus, přirozený zákon, společenská smlouva, etika povinnosti, etika spravedlnosti, etika péče.
  9. Etika v sociální práci. Profesní etika. Etické aspekty sociální práce. Hodnoty v sociální práci. Etické kodexy v sociální práci a příslušné české i mezinárodní lidskoprávní dokumenty. Etická dilemata v sociální práci.
  10. Etika veřejné služby. Profesní etika státních a veřejných zaměstnanců.
  11. Lidská práva jako rozhraní práva a mravnosti. Vztah k zodpovědnostem a povinnostem.
  12. Morální přesvědčení a etické kodexy v kontextu pluralitní a multikulturní společnosti a globálního světa.
Psychologie patří v rámci vzdělávání v sociální práci k profilovým disciplínám. Důraz je kladen na aplikaci poznatků, zejména ve smyslu hledání souvislostí konkrétních poznatků s výkonem sociální práce. Psychologie má studentům mimo jiné zprostředkovat pochopení podstaty prožívání a chování člověka z hlediska hlavních teorií osobnosti a psychologických směrů. Zdůrazňovány jsou, s ohledem na oborovou orientaci, zejména sociální faktory ovlivňující lidskou psychiku, což následně umožňuje chápat podstatu sociální interakce a účinně do ní vstupovat. Seznamuje studenty zároveň s vývojem lidské psychiky v jednotlivých obdobích životního cyklu a napomáhá tak porozumět ontogenezi lidské psychiky a poskytuje možnost seznámit se s kognitivní výbavou lidské psychiky, spolu s ní se zákonitostmi učení, analyzuje lidskou emocionalitu i základní motivační faktory rozvoje osobnosti, poukazuje na typologii osobnosti, to vše s ohledem na formování zdravé osobnosti i osobnosti vykazující menší či větší odchylku od normy. Psychologie dává zároveň možnost uvědomit si vliv duševní poruchy na jednotlivé složky osobnosti a celkové chování a jednání člověka včetně možností, jak duševním poruchám předcházet.
  1. Úvod do studia psychologie.
  2. Obecná psychologie.
  3. Psychologie osobnosti.
  4. Vývojová psychologie.
  5. Sociální psychologie.
  6. Psychopatologie.
Předmět Odborná praxe seminář je nedílnou součástí studia sociální práce, zprostředkovává studentům zkušenosti s výkonem sociální práce a umožňuje jim získávat profesní identitu. Cílem předmětu je poskytnout studentům informace potřebné k volbě zaměření jejich praxí a také zvýšit jejich resilienční schopnosti ve vztahu k praxi i budoucí profesní orientaci, a to díky návštěvám-exkurzím specializovaných pracovišť, zabývajícími se sociální tématikou. Následná odborná praxe v organizacích sociálních služeb umožní studentům získat povědomí o běžné praxi sociálních pracovníků či o využití teoretických poznatků při práci s klienty, např. přímo si vyzkoušet aplikaci metod a technik sociální práce. Odborná praxe seminář jsou exkurze konané v organizacích sociálních služeb (státních i nestátních). Po každé návštěvě specializovaného zařízení studenti vypracovávají protokol, v němž popisují, o jaký typ zařízení se jednalo, popisují předpokládanou náplň práce sociálního pracovníka v tomto zařízení a dojem, jakým na něj pracoviště zapůsobilo. Toto následně se vzdělávajícím konzultují a ucelují si tak představu o rozdílnosti pracovišť sociální práce a pracovní náplně na daném pracovišti. Pro doplnění celkového rámce předmětu budou organizovány i besedy s odborníky z praxe.
  1. Předpoklady pro stáže v praxi, vyjasnění postavení praktikujícího studenta a obsahu kontraktu o vykonávání praxe. Plán učení, smlouva o praxi. Součástí úvodního setkání je proškolení o zásadách bezpečnosti práce a zachování mlčenlivosti při výkonu praxe.
  2. Supervize v sociální práci. Cíle, prostředky, formy, supervizní styly. Metodické vedení a supervize. Požadavky na supervizora, požadavky na supervidované. Formulace problému či situace, která má být řešena, kontraktování.
  3. Exkurze. Seznámení s pracovištěm v uvedené struktuře.
  4. Exkurze. Seznámení s pracovištěm v uvedené struktuře.
  5. Dojednávání plánu učení mezi mentorem a studentem. Harmonogram aktivit.
  6. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
  7. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
  8. Průběžná reflexe plnění plánu učení, případná revize zvolených postupů. Naplňování supervizního kontraktu, podpora zavádění změny.
  9. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
  10. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
  11. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
  12. Evaluace praxe v organizaci, identifikace nejpřínosnějších zkušeností. Zpracování závěrečné zpětné vazby a potvrzení o absolvované praxi.
Odborná praxe průběžná probíhá v 1. ročníku formou exkurzí a v 2. ročníku na konkrétních pracovištích jednou týdně v rozsahu minimálně 5 hodin po 60 minutách. Pracoviště v síti sociálních služeb určuje škola prostřednictvím tutora. Na pracovišti vede studenta určený zkušený sociální či vedoucí pracovník – mentor. Cílem těchto praxí je zprostředkovat studentům zkušenost se sociálními vztahy a způsoby práce, které existují nebo jsou uplatňovány v existujících organizacích sociálních služeb, podnítit snahu studentů o reflexi této zkušenosti, stimulovat proces identifikace studentů s profesí sociální práce a umožnit jim, aby mohli konfrontovat své teoretické znalosti s praxí a vyzkoušet si metody sociální práce.
    Vyučovací předmět Zdravotní nauky I. je syntézou dvou vzájemně na sebe navazujících a prolínajících se částí – úvodu do psychiatrické problematiky a problematiky zdraví a nemoci. Obecným cílem výuky je pochopení člověka jako bio-psycho-sociálního celku. V teoretické části, tj. v problematice zdraví a nemoci, je cílem vyučovacího předmětu poskytnout studentům znalosti potřebné pro posouzení sociálních problémů, které mohou mít zdravotní příčiny, i situací, kdy sociální podmínky jsou jedním z faktorů napomáhajících vzniku choroby. Studenti jsou vedeni k celkovému pochopení člověka, zvláště pak nemocného a postiženého, k toleranci, empatii, vůli a schopnosti mu pomáhat. Student si musí uvědomovat, k jakým změnám dochází jak u lidí, které tato situace postihla, tak u jejich příbuzných a známých, a pochopit, že se mění nejen jejich zdravotní stav, ale i psychika a sociální situace. V úvodu do psychiatrické problematiky jde o rámcové seznámení s koncepcí současné psychiatrie, jejími etickými a právními otázkami a s jednotlivými psychopatologickými obrazy s důrazem na ty, kde jsou resocializační aktivity rozhodující pro reintegraci nemocných do společnosti.
    1. Cíle a obsah předmětu, základní pojmy.
    2. Etické a právní problémy v psychiatrii.
    3. Základní pojmy psychopatologie.
    4. Příčiny psychických poruch a jejich dělení.
    5. Organicky podmíněné psychické poruchy.
    6. Demence ve stáří – projevy, léčba a její sociální dopady a přístupy.
    7. Afektivní poruchy.
    8. Schizofrenie, projevy, léčba.
    9. Úzkostné poruchy a poruchy podmíněné stresem.
    10. Ostatní psychotické poruchy, specifika léčby.
    11. Problematika závislostí.
    12. Psychické poruchy v dětství a dospívání.
    13. Sociální rehabilitace osob s duševním onemocněním, spolupráce psychiatra a sociálního pracovníka.
    14. Moderní trendy v péči o psychicky nemocné.
    Cílem modulu je prohloubení základních vědomostí a dovedností v práci s počítačem a osvojení si správných principů při zpracování rozsáhlejších dokumentů pomocí textového editoru, přehledných tabulek v prostředí tabulkového kalkulátoru a se základními principy elektronické prezentace. Součástí přípravy je také vytvoření nezbytných návyků správné práce s počítačem a bezpečnosti práce. Student dovede reálně aplikovat prostředky ICT v praxi. Student používá vyučovaný software při přípravě seminárních a absolventských prací, při analýzách prováděných v dalších modulech.
    1. Úprava dokumentů, hromadná korespondence.
    2. Aplikace: tabulkový procesor – funkce, grafy, zpracování hromadných dat, kontingenční tabulky, export a import dat z jiných zdrojů.
    3. Elektronická pošta a další možnosti elektronické komunikace Zdravotnický software pro administrativní činnosti a vedení dokumentace v praxi – (např. AISLP, vyúčtování pro zdravotní pojišťovny, archivace databáze, NIS).
    4. Zdravotnická problematika na internetu – on-line vyhledávání v oblasti zdravotní péče, portály, servery, vyhledávání odborné literatury, zdravotnická statistika.
    5. Sociální práce na internetu – on-line vyhledávání v oblasti sociální práce, portály, servery, odborná literatura, statistická data, sledování vývoje a rozvoje sociální práce.
    6. Eticko-právní otázky související s využíváním informačních zdrojů a ochranou citlivých osobních údajů – legislativa, odpovědnost informačních odborníků.
    7. Internet – prohlížeče, vyhledávání, třídění a zpracování informací umístěných na internetu, publikování a vystupování na internetu.
    Cílem předmětu Komunikační dovednosti v teoretické rovině je zprostředkovat studentům poznatky o komunikaci tak, aby porozuměli zásadám komunikace, uměli stanovovat pravidla komunikace, dokázali se orientovat v různých přístupech ke komunikaci a uměli diagnostikovat komunikační jazyk klienta. V praktické rovině je cílem předmětu rozvíjet dovednosti studentů komunikovat s klientem, poskytovat mu zpětnou vazbu, dojednávat požadovaný cíl klienta a řešit problémové situace v práci s klientem.
    1. Interakce, interakční styl a jejich souvislost s komunikací.
    2. Komunikace jako prostředek dorozumívání mezi lidmi.
    3. Přístupy ke zkoumání komunikace.
    4. Formy komunikace. Verbální a neverbální.
    5. Druhy komunikace. Auditivní/vizuální, přímá/nepřímá, statická/dynamická, aktuální/reprodukovaná, individuální/skupinová.
    6. Typy komunikace. Intrapersonální, interpersonální, skupinová, veřejná, masová.
    7. Účastníci komunikace a jejich způsoby komunikování.
    8. Pravidla komunikace. Zpětná vazba.
    9. Nejčastější chyby v komunikaci. Komunikační dovednosti v systému tzv. měkkých dovedností (soft skills).
    10. Formy a techniky nácviku komunikačních dovedností.
    11. Metody práce s klientem.
    12. Zásady komunikace s klientem.
    Cílem předmětu je, aby studující porozuměli smyslu správného používání citačních norem v odborných textech, seznámit studenty s formálními požadavky na odborné texty, zejména seminární, ročníkové a absolventské práce. Student je po absolvování modulu schopen napsat práci na vysoké úrovni tak, aby se vyhnul plagiátorským praktikám a podezření z toho jednání.
    1. Příprava na psaní odborných prací: téma, cíl, hypotézy, výzkumná otázka.
    2. Osnova práce, odborný styl.
    3. Zdroje dat a jejich věrohodnost, databáze.
    4. Práce s literaturou: primární vs. sekundární zdroje, typy publikací.
    5. Rešerše odborné literatury a přehledová stať.
    6. Citace literatury, autorská práce a plagiátorství.
    7. Citační normy.
    8. Základy empirického výzkumu.
    9. Volba vhodných metod.
    10. Struktura práce: úvod, jádro práce, závěr.
    11. Formální úprava textu.
    12. Prezentace odborné práce.
    1. ročník – letní období
    Teorie a metody sociální práce představují klíčový předmět vzdělávacího programu. Smyslem předmětu je seznámení studentů s teoretickými koncepty sociální práce, metodami sociální práce a s praktickými dovednostmi (např. zaangažování, verbální a neverbální komunikace, intervence, uzavření případu, vedení záznamu, vedení rozhovoru s klientem, aj.). Zahrnuje i případovou analýzu. Účelem je zvládnutí základního profesního aparátu sociální práce a jeho odlišení od sociologického a klinického přístupu. Jde též o to, aby studenti přijali hodnoty sociální práce a osvojili si základní etické principy tohoto oboru. Důraz se mimo jiné klade i na diferencovaně odborný přístup v práci s klientem a s jeho širším sociálním zázemím. Studenti by měli získat i základní přehled o sociální práci se skupinou a komunitou. Seznámí se rovněž se základními teoretickými principy jednotlivých terapeutických přístupů a škol a s novými trendy v sociální práci.
    1. Úvod do problematiky teorie a metod sociální práce. Vymezení základních pojmů, cíl a význam sociální práce, historický vývoj sociální práce, sociální práce a příbuzné obory.
    2. Osobnost sociálního pracovníka. Odbornost, zkušenost, osobní vlastnosti, vystupování; specifika profese sociálního pracovníka, poznání sama sebe, základní pravidla práce na sobě, další profesionální a osobnostní růst.
    3. Etika sociální práce. Etické principy sociální práce, otázka moci v sociální práci, etický kodex (mezinárodní, ČR), syndrom vyhoření
    4. Teorie sociální komunikace. Analýzy procesu komunikace, verbální složka komunikace, neverbální složka komunikace, komunikační šumy a bariéry.
    5. Sociální práce s jednotlivcem. Hlavní zásady, metody práce s klientem (rozhovor, pozorování, sociální šetření, speciální techniky sociální práce), práce s dokumentací, individuální plánování.
    6. Úkolově orientovaný přístup a jeho využití v sociální práci. Historie, etapy práce s klientem (první kontakt, získávání informací, techniky, ukončení a vyhodnocení).
    7. Teorie a modely významné pro sociální práci. Psychoanalýza a její odraz v sociální práci, psychodynamický přístup, kognitivně-behaviorální přístup a možnosti jeho využití v sociální práci, humanistické a existenciální modely a možnosti jejich využití v sociální práci (Rogersův přístup zaměřený na člověka, transakční analýza, existenciální analýza a logoterapie), systemický přístup v sociální práci, realitní terapie a její aplikace v sociální práci, videotrénink interakcí, jiné významné teorie (antiopresivní přístupy, sociálně psychologické přístupy) .
    8. Metody a techniky sociální práce s jednotlivými skupinami klientů. Děti a mládež, senioři, lidé se zdravotním postižením, lidé v ústavní péči.
    9. Sociální práce s různými typy klientů. Agresivní klient, klient s manipulativním jednáním, mlčenlivý klient, klient, který nechce změny, asertivita, základní mentálně hygienické principy.
    10. Krizová intervence. Cíle krizové intervence, postup při krizové intervenci, fáze rozhovoru při krizové intervenci, práce s emocemi, základní relaxační techniky.
    11. Sociální práce se skupinou. Druhy skupin, plánování práce ve skupině, fáze skupinové sociální práce, techniky práce se skupinou, supervize v sociální práci.
    12. Sociální práce s komunitou. Základní pojmy a cíle, typy komunit, fáze komunitní práce, komunitní plánování, postavení a úloha sociálního pracovníka, práce streetworkera.
    Výuka cizích jazyků navazuje na znalosti, které studenti získali na střední škole, dále je rozvíjí a prohlubuje. Preferováno je komunikativní pojetí výuky a práce s odborným textem; k dosažení vzdělávacích cílů jsou využívány formy cvičení, samostatného studia a samostatné práce s autentickými texty. Výuka přispívá ke kultivaci vyjadřovacích schopností studentů. Student se učí využívat cizího jazyka pro vlastní sebevzdělávání i pro potřeby praxe. Nezanedbatelným důvodem a motivací je rovněž možnost studijních pobytů studentů v zahraničí. Výuka vede k tomu, aby se studenti naučili porozumět odbornému textu a dovedli se v něm správně orientovat, získali z textu potřebné informace a byli schopni s ním dále pracovat. Dalším cílem je rozvíjet komunikativní dovednosti studentů pro účely osobního i pracovního života. Studenti jsou vedeni k ucelenému zpracování témat a jejich odborné prezentaci a připravováni tak k absolventské zkoušce včetně zpracování cizojazyčného resumé absolventské práce.
    1. Život se zdravotním postižením. Typy a příčiny invalidity, sociální postavení zdravotně postižených osob, stigmatizace, tabu, diskriminace, pozitivní vs. negativní, vzdělání a integrace, instituce.
    2. Senioři. Specifické problémy stárnutí, ageismus, odchod do důchodu, změna životního stylu, zdravotní a sociální politika, sociální práce, instituce, aktivity „třetího věku“.
    3. Struktura sociálních služeb. Spektrum sociálních služeb, jejich zaměření a aktuální stav, současné tendence, státní instituce poskytující sociální služby a neziskový sektor, kvalita a dostupnost, standardy, komunitní plánování.
    4. Sociální exkluze. Lidé na okraji společnosti a jejich zařazení do společnosti, bezdomovci, etnické minority, zdravotně postižení, drogově závislí apod., postoj většinové společnosti, úloha sociálního pracovníka.
    5. Nezaměstnanost. Význam nezaměstnanosti, příčiny a důsledky, politika zaměstnanosti, úřady práce.
    6. Kriminalita a právní systém. Typy trestných činů, příčiny, typy trestů, trest smrti, kriminalita věkových skupin, cíle probace, sociální pracovník ve vězenství.
    7. Gender a společnost. Revoluce v sociálních rolích mužů a žen, feminismus, historie a současnost, rovnoprávnost žen v osobním životě a na trhu práce, postavení zaměstnané ženy, pozitivní diskriminace, domácí násilí.
    8. Domácí násilí. Formy a příznaky domácího násilí, varovné signály pro okolí, charakteristika oběti a agresora, právní norma, prevence, pomoc obětem.
    9. Problémy dnešní společnosti. Globalizace, chudoba, války, náboženství, extremismus, ochrana životního prostředí, AIDS a jiné nemoci.
    10. Chudoba. Příčiny vzniku chudoby, cyklus chudoby, důsledky, ohrožené skupiny, význam terénní sociální práce.
    11. Prevence. Typy, cíle, formy a prostředky prevence, primární, sekundární a terciární prevence, faktory efektivnosti prevence, role státu a neziskových oblastí v oblasti prevence.
    12. Média. Typy médií, jejich funkce, požadavky na informace, veřejnoprávní a komerční vysílání, reklama, její cíle, typy, pozitivní a negativní vliv.
    Cílem předmětu je seznámit studenty nejen se základními poznatky o cílech, funkcích, principech, nástrojích a účincích sociální politiky, ale také s aktuálním stavem sociální politiky v České republice a v zahraničí, zejména v zemích Evropské unie. Stěžejní úlohou předmětu je také směřovat studenty k pochopení procesů formování sociální politiky, k pochopení role různých subjektů v procesu její tvorby, k porozumění jejím všestranným účinkům a k osvojení si principů analýzy sociálních politik. Studenti v rámci výuky získají předpoklady k nalézání sociálně i ekonomicky vhodných řešení sociálních problémů a naučí se porozumět vazbám, které jsou mezi těmito problémy, procesem formování sociální politiky a jejími účinky. Absolvováním předmětu studenti tedy získají vhled do problematiky cílů a funkcí sociální politiky, vazeb mezi cíli a nástroji sociální politiky, naučí se analyzovat použití nástrojů sociální politiky a budou schopni navrhovat vhodná řešení.
    1. Sociální politika, její podstata a různá pojetí
    2. Definice, cíl a typy sociální politiky
    3. Objekty a subjekty sociální politiky
    4. Funkce, principy a nástroje sociální politiky
    5. Sociální potřeby, životní minimum, existenční minimum
    6. Záchranná sociální síť
    7. Chudoba a blahobyt v sociální politice, stát blahobytu
    8. Vývoj sociální politiky v České republice,
    9. Sociální politika v Československu před rokem 1989
    1. Státní reforma sociální politiky, transformace sociální politiky
    2. Regionální politika státu
    3. Způsoby financování sociální politiky
    4. Fondová technika, rozpočtová technika, dary
    5. Evropská sociální politika a evropské sociální zákonodárství
    6. Fondy Evropské unie
    7. Oblasti sociální politiky
    8. Systémy sociálního zabezpečení
    9. Politika sociálního zabezpečení.
    10. Sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti
    11. Systémy sociálního pojištění, státní sociální podpora, sociální pomoc
    12. Politika sociálního pojištění – důchodové, nemocenské, penzijní pojištění
    13. Politika sociálního pojištění – státní sociální podpora
    14. Politika sociálního pojištění – sociální pomoc
    15. Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách (ve znění pozdějších předpisů)
    16. Standardy kvality sociálních služeb
    17. Politika zaměstnanosti
    18. Rodinná politika
    19. Zdravotní politika
    20. Vzdělávací politika
    21. Bytová politika
    22. Životní a existenční minimum
    23. Pomoc v hmotné nouzi
    24. Státní sociální podpora
    25. Dávky sociální péče a další výhody pro osoby se zdravotním postižením
    26. Příspěvek na péči
    27. Důchodové pojištění – druhy důchodů, výpočet důchodů
    28. Sociální služby pro seniory
    29. Sociálně-právní ochrana dětí
    30. Činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí
    31. Náhradní rodinná péče
    Vyučovací předmět právo poskytuje studentům přehled o právním řádu České republiky, učí je pracovat s prameny práva tak, aby byli schopni na základě získaných znalostí řešit praktické situace při výkonu sociální práce. Při výuce se průběžně využívá právní informační systém CODEXIS. Přednášky z veřejného práva jsou zaměřeny zejména na právo ústavní, správní a trestní. Výklad z oblasti soukromého práva je zaměřen na právo občanské, rodinné a pracovní. Kapitoly z práva Evropské unie seznamují se základními zásadami právního systému EU. Zvláštní místo zaujímá problematika práva sociálního zabezpečení. Předmět má úzkou návaznost na sociální politiku a ve vztahu k tomuto předmětu byl také koncipován. Specializované právní normy, které se váží na sociální, diakonickou a pastorační problematiku, jsou probírány v příslušných odborných předmětech.
    1. Občanské právo
    2. Ústavní právo
    3. Pracovní právo
    4. Právo sociální zabezpečení
    5. Rodinné právo
    6. Správní právo
    7. Trestní právo
    8. Vybrané kapitoly z práva Evropské unie
    Psychologie patří v rámci vzdělávání v sociální práci k profilovým disciplínám. Důraz je kladen na aplikaci poznatků, zejména ve smyslu hledání souvislostí konkrétních poznatků s výkonem sociální práce. Psychologie má studentům mimo jiné zprostředkovat pochopení podstaty prožívání a chování člověka z hlediska hlavních teorií osobnosti a psychologických směrů. Zdůrazňovány jsou, s ohledem na oborovou orientaci, zejména sociální faktory ovlivňující lidskou psychiku, což následně umožňuje chápat podstatu sociální interakce a účinně do ní vstupovat. Seznamuje studenty zároveň s vývojem lidské psychiky v jednotlivých obdobích životního cyklu a napomáhá tak porozumět ontogenezi lidské psychiky a poskytuje možnost seznámit se s kognitivní výbavou lidské psychiky, spolu s ní se zákonitostmi učení, analyzuje lidskou emocionalitu i základní motivační faktory rozvoje osobnosti, poukazuje na typologii osobnosti, to vše s ohledem na formování zdravé osobnosti i osobnosti vykazující menší či větší odchylku od normy. Psychologie dává zároveň možnost uvědomit si vliv duševní poruchy na jednotlivé složky osobnosti a celkové chování a jednání člověka včetně možností, jak duševním poruchám předcházet.
    1. Úvod do studia psychologie
    2. Obecná psychologie
    3. Psychologie osobnosti
    4. Vývojová psychologie
    5. Sociální psychologie
    6. Psychopatologie
    Cílem modulu je prohloubení základních vědomostí a dovedností v práci s počítačem a osvojení si správných principů při zpracování rozsáhlejších dokumentů pomocí textového editoru, přehledných tabulek v prostředí tabulkového kalkulátoru a se základními principy elektronické prezentace. Součástí přípravy je také vytvoření nezbytných návyků správné práce s počítačem a bezpečnosti práce. Student dovede reálně aplikovat prostředky ICT v praxi. Student používá vyučovaný software při přípravě seminárních a absolventských prací, při analýzách prováděných v dalších modulech.
    1. Úprava dokumentů, hromadná korespondence,
    2. Aplikace: tabulkový procesor – funkce, grafy, zpracování hromadných dat, kontingenční tabulky, export a import dat z jiných zdrojů,
    3. Elektronická pošta a další možnosti elektronické komunikace Zdravotnický software pro administrativní činnosti a vedení dokumentace v praxi – (např. AISLP, vyúčtování pro zdravotní pojišťovny, archivace databáze, NIS),
    4. Zdravotnická problematika na internetu – on-line vyhledávání v oblasti zdravotní péče, portály, servery, vyhledávání odborné literatury, zdravotnická statistika,
    5. Sociální práce na internetu – on-line vyhledávání v oblasti sociální práce, portály, servery, odborná literatura, statistická data, sledování vývoje a rozvoje sociální práce,
    6. Eticko-právní otázky související s využíváním informačních zdrojů a ochranou citlivých osobních údajů – legislativa, odpovědnost informačních odborníků,
    7. Internet – prohlížeče, vyhledávání, třídění a zpracování informací umístěných na internetu, publikování a vystupování na internetu.
    Cílem modulu je prohloubení základních vědomostí a dovedností v práci s počítačem a osvojení si správných principů při zpracování rozsáhlejších dokumentů pomocí textového editoru, přehledných tabulek v prostředí tabulkového kalkulátoru a se základními principy elektronické prezentace. Součástí přípravy je také vytvoření nezbytných návyků správné práce s počítačem a bezpečnosti práce. Student dovede reálně aplikovat prostředky ICT v praxi. Student používá vyučovaný software při přípravě seminárních a absolventských prací, při analýzách prováděných v dalších modulech.
    1. Úprava dokumentů, hromadná korespondence,
    2. Aplikace: tabulkový procesor – funkce, grafy, zpracování hromadných dat, kontingenční tabulky, export a import dat z jiných zdrojů,
    3. Elektronická pošta a další možnosti elektronické komunikace Zdravotnický software pro administrativní činnosti a vedení dokumentace v praxi – (např. AISLP, vyúčtování pro zdravotní pojišťovny, archivace databáze, NIS),
    4. Zdravotnická problematika na internetu – on-line vyhledávání v oblasti zdravotní péče, portály, servery, vyhledávání odborné literatury, zdravotnická statistika,
    5. Sociální práce na internetu – on-line vyhledávání v oblasti sociální práce, portály, servery, odborná literatura, statistická data, sledování vývoje a rozvoje sociální práce,
    6. Eticko-právní otázky související s využíváním informačních zdrojů a ochranou citlivých osobních údajů – legislativa, odpovědnost informačních odborníků,
    7. Internet – prohlížeče, vyhledávání, třídění a zpracování informací umístěných na internetu, publikování a vystupování na internetu.
    Předmět Odborná praxe seminář je nedílnou součástí studia sociální práce, zprostředkovává studentům zkušenosti s výkonem sociální práce a umožňuje jim získávat profesní identitu. Cílem předmětu je poskytnout studentům informace potřebné k volbě zaměření jejich praxí a také zvýšit jejich resilienční schopnosti ve vztahu k praxi i budoucí profesní orientaci, a to díky návštěvám-exkurzím specializovaných pracovišť, zabývajícími se sociální tématikou. Následná odborná praxe v organizacích sociálních služeb umožní studentům získat povědomí o běžné praxi sociálních pracovníků či o využití teoretických poznatků při práci s klienty, např. přímo si vyzkoušet aplikaci metod a technik sociální práce. Odborná praxe seminář jsou exkurze konané v organizacích sociálních služeb (státních i nestátních). Po každé návštěvě specializovaného zařízení studenti vypracovávají protokol, v němž popisují, o jaký typ zařízení se jednalo, popisují předpokládanou náplň práce sociálního pracovníka v tomto zařízení a dojem, jakým na něj pracoviště zapůsobilo. Toto následně se vzdělávajícím konzultují a ucelují si tak představu o rozdílnosti pracovišť sociální práce a pracovní náplně na daném pracovišti. Pro doplnění celkového rámce předmětu budou organizovány i besedy s odborníky z praxe.
    1. Předpoklady pro stáže v praxi, vyjasnění postavení praktikujícího studenta a obsahu kontraktu o vykonávání praxe. Plán učení, smlouva o praxi. Součástí úvodního setkání je proškolení o zásadách bezpečnosti práce a zachování mlčenlivosti při výkonu praxe.
    2. Supervize v sociální práci. Cíle, prostředky, formy, supervizní styly. Metodické vedení a supervize. Požadavky na supervizora, požadavky na supervidované. Formulace problému či situace, která má být řešena, kontraktování.
    3. Exkurze. Seznámení s pracovištěm v uvedené struktuře.
    4. Exkurze. Seznámení s pracovištěm v uvedené struktuře.
    5. Dojednávání plánu učení mezi mentorem a studentem. Harmonogram aktivit.
    6. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
    7. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
    8. Průběžná reflexe plnění plánu učení, případná revize zvolených postupů. Naplňování supervizního kontraktu, podpora zavádění změny.
    9. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
    10. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
    11. Naplňování plánu učení (daného a individuálního cíle učení).
    12. Evaluace praxe v organizaci, identifikace nejpřínosnějších zkušeností. Zpracování závěrečné zpětné vazby a potvrzení o absolvované praxi.
    Odborná praxe průběžná probíhá v 1. ročníku formou exkurzí a v 2. ročníku na konkrétních pracovištích jednou týdně v rozsahu minimálně 5 hodin po 60 minutách. Pracoviště v síti sociálních služeb určuje škola prostřednictvím tutora. Na pracovišti vede studenta určený zkušený sociální či vedoucí pracovník – mentor. Cílem těchto praxí je zprostředkovat studentům zkušenost se sociálními vztahy a způsoby práce, které existují nebo jsou uplatňovány v existujících organizacích sociálních služeb, podnítit snahu studentů o reflexi této zkušenosti, stimulovat proces identifikace studentů s profesí sociální práce a umožnit jim, aby mohli konfrontovat své teoretické znalosti s praxí a vyzkoušet si metody sociální práce.
    Supervize je vnímána jako jeden z nástrojů profesního a osobního růstu studentů a studentek, jako jedna z cest podpory studujících k naplnění cílových charakteristik v profilu absolventa. Studující v dynamickém a dialogickém procesu teoretické výuky a odborné praxe vrůstá do profese sociální práce a učí se hledat vlastní identitu sociálního pracovníka v rámci multidisciplinární spolupráce. Supervize je interaktivním prostorem k (sebe)reflexi tohoto procesu organizovaném ze strany školy. Studující získávají vlastní zkušenost se supervizí jako s jedním z klíčových prostředků systematického rozvoje odborných kompetencí v pomáhajících profesích. V rámci supervizního semináře je dán prostor pro řešení problémů, se kterými se student setkává při odborné praxi. Supervizní seminář přímo navazuje na odbornou praxi. Reflexe odborné praxe v rámci supervize vede studenta k získání důležitých dovedností a znalostí.
    Vyučovací předmět Zdravotní nauky II. navazuje na předmět Zdravotní nauky I. a je syntézou dvou vzájemně na sebe navazujících a prolínajících se částí: základů ošetřovatelství a první pomoci. Obecným cílem výuky je pochopení člověka jako bio-psycho-sociálního celku. V předmětu Zdravotní nauky II. je studium zaměřeno na výuku základní ošetřovatelské péče a praktickou znalost první pomoci. Praktické vyučování je prováděno při odborné praxi ve zdravotnickém zařízení pod dohledem odborných pracovníků a absolvováním přednášek, včetně praktického nácviku první pomoci. Student získá potřebný základ vědomostí a praktických dovedností pro péči o nemocné v zařízeních sociálního a charitativního typu. Studenti jsou vedeni k celkovému pochopení člověka, zvláště pak nemocného a postiženého, k toleranci, empatii, vůli a schopnosti mu pomáhat.
    1. Pacient, nemoc a ošetřující
    2. Zdravotní péče o klienty
    3. Vyplňování volného času a sociální rehabilitace nemocných
    4. Zvláštnosti péče o dlouhodobě a nevyléčitelně nemocné
    5. První pomoc-teoretická část
    Cílem předmětu Psychohygiena sociálního pracovníka je seznámit studenty se základními pojmy, tématy, a především praktickými dovednostmi v oblasti psychohygieny, a to s důrazem na skutečnost, že tyto dovednosti přispívají k harmonickému a realistickému způsobu vedení každodenního života a slouží jako prevence sociální a osobnostní patologie.
    1. Psychohygiena. Vymezení základních pojmů. Psychologie zvládání života.
    2. Psychohygiena mezilidské interakce a komunikace se zaměřením na specifika sociální práce.
    3. Duševní zdraví a nemoc. Normalita a adaptace. Únava a odpočinek.
    4. Stres. Možnosti jeho zvládání, prevence. Antistresové techniky.
    5. Syndrom vyhoření. Možnosti jeho zvládání a prevence. Techniky psychohygieny.
    6. Psychologické techniky ke zvládání a prevenci stresu a syndromu vyhoření.
    7. Jógová relaxace. Podstata, principy, účinky.
    8. Jacobsonova progresivní relaxace. Podstata, principy, účinky.
    9. Schultzův autogenní trénink. Podstata, principy, účinky.
    10. Meditační techniky. Podstata, principy, účinky.
    11. Muzikoterapie. Podstata, principy, účinky.
    12. Taneční a pohybová terapie. Podstata, principy, účinky.
    Každý student 1. ročníku si vybere jedno z nabízených (po zkonzultování možnost i vlastního téma) témat a zpracuje na toto téma ročníkovou práci dle pokynů pro zpracování. Ročníková práce (RP) je práce odborná, student má mimo jiné prokázat schopnost práce s primární literaturou a ovládnutí citační normy. Student pod odborným vedením učitele a dalších konzultantů zpracovává v letním období 1. ročníku svou ročníkovou práci. Student konzultuje pravidelně průběh své práce s učitelem a příležitostně s dalšími učiteli školy. Na konci letního období 1. ročníku získává student klasifikovaný zápočet na základě posudku RP vyhotoveném učitelem. V průběhu zimního období 2. ročníku rámci probíhají prezentace a obhajoby RP.
    2. ročník – zimní období
    Výuka cizích jazyků navazuje na znalosti, které studenti získali na střední škole, dále je rozvíjí a prohlubuje. Preferováno je komunikativní pojetí výuky a práce s odborným textem; k dosažení vzdělávacích cílů jsou využívány formy cvičení, samostatného studia a samostatné práce s autentickými texty. Výuka přispívá ke kultivaci vyjadřovacích schopností studentů. Student se učí využívat cizího jazyka pro vlastní sebevzdělávání i pro potřeby praxe. Nezanedbatelným důvodem a motivací je rovněž možnost studijních pobytů studentů v zahraničí. Výuka vede k tomu, aby se studenti naučili porozumět odbornému textu a dovedli se v něm správně orientovat, získali z textu potřebné informace a byli schopni s ním dále pracovat. Dalším cílem je rozvíjet komunikativní dovednosti studentů pro účely osobního i pracovního života. Studenti jsou vedeni k ucelenému zpracování témat a jejich odborné prezentaci a připravováni tak k absolventské zkoušce včetně zpracování cizojazyčného resumé absolventské práce.
    1. Život se zdravotním postižením. Typy a příčiny invalidity, sociální postavení zdravotně postižených osob, stigmatizace, tabu, diskriminace, pozitivní vs. negativní, vzdělání a integrace, instituce.
    2. Senioři. Specifické problémy stárnutí, ageismus, odchod do důchodu, změna životního stylu, zdravotní a sociální politika, sociální práce, instituce, aktivity „třetího věku“.
    3. Struktura sociálních služeb. Spektrum sociálních služeb, jejich zaměření a aktuální stav, současné tendence, státní instituce poskytující sociální služby a neziskový sektor, kvalita a dostupnost, standardy, komunitní plánování.
    4. Sociální exkluze. Lidé na okraji společnosti a jejich zařazení do společnosti, bezdomovci, etnické minority, zdravotně postižení, drogově závislí apod., postoj většinové společnosti, úloha sociálního pracovníka.
    5. Nezaměstnanost. Význam nezaměstnanosti, příčiny a důsledky, politika zaměstnanosti, úřady práce.
    6. Kriminalita a právní systém. Typy trestných činů, příčiny, typy trestů, trest smrti, kriminalita věkových skupin, cíle probace, sociální pracovník ve vězenství.
    7. Gender a společnost. Revoluce v sociálních rolích mužů a žen, feminismus, historie a současnost, rovnoprávnost žen v osobním životě a na trhu práce, postavení zaměstnané ženy, pozitivní diskriminace, domácí násilí.
    8. Domácí násilí. Formy a příznaky domácího násilí, varovné signály pro okolí, charakteristika oběti a agresora, právní norma, prevence, pomoc obětem.
    9. Problémy dnešní společnosti. Globalizace, chudoba, války, náboženství, extremismus, ochrana životního prostředí, AIDS a jiné nemoci.
    10. Chudoba. Příčiny vzniku chudoby, cyklus chudoby, důsledky, ohrožené skupiny, význam terénní sociální práce.
    11. Prevence. Typy, cíle, formy a prostředky prevence, primární, sekundární a terciární prevence, faktory efektivnosti prevence, role státu a neziskových oblastí v oblasti prevence.
    12. Média. Typy médií, jejich funkce, požadavky na informace, veřejnoprávní a komerční vysílání, reklama, její cíle, typy, pozitivní a negativní vliv.
    Teorie a metody sociální práce představují klíčový předmět vzdělávacího programu. Smyslem předmětu je seznámení studentů s teoretickými koncepty sociální práce, metodami sociální práce a s praktickými dovednostmi (např. zaangažování, verbální a neverbální komunikace, intervence, uzavření případu, vedení záznamu, vedení rozhovoru s klientem, aj.). Zahrnuje i případovou analýzu. Účelem je zvládnutí základního profesního aparátu sociální práce a jeho odlišení od sociologického a klinického přístupu. Jde též o to, aby studenti přijali hodnoty sociální práce a osvojili si základní etické principy tohoto oboru. Důraz se mimo jiné klade i na diferencovaně odborný přístup v práci s klientem a s jeho širším sociálním zázemím. Studenti by měli získat i základní přehled o sociální práci se skupinou a komunitou. Seznámí se rovněž se základními teoretickými principy jednotlivých terapeutických přístupů a škol a s novými trendy v sociální práci.
    1. Úvod do problematiky teorie a metod sociální práce. Vymezení základních pojmů, cíl a význam sociální práce, historický vývoj sociální práce, sociální práce a příbuzné obory.
    2. Osobnost sociálního pracovníka. Odbornost, zkušenost, osobní vlastnosti, vystupování; specifika profese sociálního pracovníka, poznání sama sebe, základní pravidla práce na sobě, další profesionální a osobnostní růst.
    3. Etika sociální práce. Etické principy sociální práce, otázka moci v sociální práci, etický kodex (mezinárodní, ČR), syndrom vyhoření
    4. Teorie sociální komunikace. Analýzy procesu komunikace, verbální složka komunikace, neverbální složka komunikace, komunikační šumy a bariéry.
    5. Sociální práce s jednotlivcem. Hlavní zásady, metody práce s klientem (rozhovor, pozorování, sociální šetření, speciální techniky sociální práce), práce s dokumentací, individuální plánování.
    6. Úkolově orientovaný přístup a jeho využití v sociální práci. Historie, etapy práce s klientem (první kontakt, získávání informací, techniky, ukončení a vyhodnocení).
    7. Teorie a modely významné pro sociální práci. Psychoanalýza a její odraz v sociální práci, psychodynamický přístup, kognitivně-behaviorální přístup a možnosti jeho využití v sociální práci, humanistické a existenciální modely a možnosti jejich využití v sociální práci (Rogersův přístup zaměřený na člověka, transakční analýza, existenciální analýza a logoterapie), systemický přístup v sociální práci, realitní terapie a její aplikace v sociální práci, videotrénink interakcí, jiné významné teorie (antiopresivní přístupy, sociálně psychologické přístupy) .
    8. Metody a techniky sociální práce s jednotlivými skupinami klientů. Děti a mládež, senioři, lidé se zdravotním postižením, lidé v ústavní péči.
    9. Sociální práce s různými typy klientů. Agresivní klient, klient s manipulativním jednáním, mlčenlivý klient, klient, který nechce změny, asertivita, základní mentálně hygienické principy.
    10. Krizová intervence. Cíle krizové intervence, postup při krizové intervenci, fáze rozhovoru při krizové intervenci, práce s emocemi, základní relaxační techniky.
    11. Sociální práce se skupinou. Druhy skupin, plánování práce ve skupině, fáze skupinové sociální práce, techniky práce se skupinou, supervize v sociální práci.
    12. Sociální práce s komunitou. Základní pojmy a cíle, typy komunit, fáze komunitní práce, komunitní plánování, postavení a úloha sociálního pracovníka, práce streetworkera.
    Cílem předmětu je seznámit studenty nejen se základními poznatky o cílech, funkcích, principech, nástrojích a účincích sociální politiky, ale také s aktuálním stavem sociální politiky v České republice a v zahraničí, zejména v zemích Evropské unie. Stěžejní úlohou předmětu je také směřovat studenty k pochopení procesů formování sociální politiky, k pochopení role různých subjektů v procesu její tvorby, k porozumění jejím všestranným účinkům a k osvojení si principů analýzy sociálních politik. Studenti v rámci výuky získají předpoklady k nalézání sociálně i ekonomicky vhodných řešení sociálních problémů a naučí se porozumět vazbám, které jsou mezi těmito problémy, procesem formování sociální politiky a jejími účinky. Absolvováním předmětu studenti tedy získají vhled do problematiky cílů a funkcí sociální politiky, vazeb mezi cíli a nástroji sociální politiky, naučí se analyzovat použití nástrojů sociální politiky a budou schopni navrhovat vhodná řešení.
    1. Sociální politika, její podstata a různá pojetí
    2. Definice, cíl a typy sociální politiky
    3. Objekty a subjekty sociální politiky
    4. Funkce, principy a nástroje sociální politiky
    5. Sociální potřeby, životní minimum, existenční minimum
    6. Záchranná sociální síť
    7. Chudoba a blahobyt v sociální politice, stát blahobytu
    8. Vývoj sociální politiky v České republice,
    9. Sociální politika v Československu před rokem 1989
    1. Státní reforma sociální politiky, transformace sociální politiky
    2. Regionální politika státu
    3. Způsoby financování sociální politiky
    4. Fondová technika, rozpočtová technika, dary
    5. Evropská sociální politika a evropské sociální zákonodárství
    6. Fondy Evropské unie
    7. Oblasti sociální politiky
    8. Systémy sociálního zabezpečení
    9. Politika sociálního zabezpečení.
    10. Sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti
    11. Systémy sociálního pojištění, státní sociální podpora, sociální pomoc
    12. Politika sociálního pojištění – důchodové, nemocenské, penzijní pojištění
    13. Politika sociálního pojištění – státní sociální podpora
    14. Politika sociálního pojištění – sociální pomoc
    15. Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách (ve znění pozdějších předpisů)
    16. Standardy kvality sociálních služeb
    17. Politika zaměstnanosti
    18. Rodinná politika
    19. Zdravotní politika
    20. Vzdělávací politika
    21. Bytová politika
    22. Životní a existenční minimum
    23. Pomoc v hmotné nouzi
    24. Státní sociální podpora
    25. Dávky sociální péče a další výhody pro osoby se zdravotním postižením
    26. Příspěvek na péči
    27. Důchodové pojištění – druhy důchodů, výpočet důchodů
    28. Sociální služby pro seniory
    29. Sociálně-právní ochrana dětí
    30. Činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí
    31. Náhradní rodinná péče
    Vyučovací předmět právo poskytuje studentům přehled o právním řádu České republiky, učí je pracovat s prameny práva tak, aby byli schopni na základě získaných znalostí řešit praktické situace při výkonu sociální práce. Při výuce se průběžně využívá právní informační systém CODEXIS. Přednášky z veřejného práva jsou zaměřeny zejména na právo ústavní, správní a trestní. Výklad z oblasti soukromého práva je zaměřen na právo občanské, rodinné a pracovní. Kapitoly z práva Evropské unie seznamují se základními zásadami právního systému EU. Zvláštní místo zaujímá problematika práva sociálního zabezpečení. Předmět má úzkou návaznost na sociální politiku a ve vztahu k tomuto předmětu byl také koncipován. Specializované právní normy, které se váží na sociální, diakonickou a pastorační problematiku, jsou probírány v příslušných odborných předmětech.
    1. Občanské právo
    2. Ústavní právo
    3. Pracovní právo
    4. Právo sociální zabezpečení
    5. Rodinné právo
    6. Správní právo
    7. Trestní právo
    8. Vybrané kapitoly z práva Evropské unie
    Odborná praxe průběžná probíhá v 1. ročníku formou exkurzí a v 2. ročníku na konkrétních pracovištích jednou týdně v rozsahu minimálně 5 hodin po 60 minutách. Pracoviště v síti sociálních služeb určuje škola prostřednictvím tutora. Na pracovišti vede studenta určený zkušený sociální či vedoucí pracovník – mentor. Cílem těchto praxí je zprostředkovat studentům zkušenost se sociálními vztahy a způsoby práce, které existují nebo jsou uplatňovány v existujících organizacích sociálních služeb, podnítit snahu studentů o reflexi této zkušenosti, stimulovat proces identifikace studentů s profesí sociální práce a umožnit jim, aby mohli konfrontovat své teoretické znalosti s praxí a vyzkoušet si metody sociální práce.
    Supervize je vnímána jako jeden z nástrojů profesního a osobního růstu studentů a studentek, jako jedna z cest podpory studujících k naplnění cílových charakteristik v profilu absolventa. Studující v dynamickém a dialogickém procesu teoretické výuky a odborné praxe vrůstá do profese sociální práce a učí se hledat vlastní identitu sociálního pracovníka v rámci multidisciplinární spolupráce. Supervize je interaktivním prostorem k (sebe)reflexi tohoto procesu organizovaném ze strany školy. Studující získávají vlastní zkušenost se supervizí jako s jedním z klíčových prostředků systematického rozvoje odborných kompetencí v pomáhajících profesích. V rámci supervizního semináře je dán prostor pro řešení problémů, se kterými se student setkává při odborné praxi. Supervizní seminář přímo navazuje na odbornou praxi. Reflexe odborné praxe v rámci supervize vede studenta k získání důležitých dovedností a znalostí.
    Každý student 1. ročníku si vybere jedno z nabízených (po zkonzultování možnost i vlastního téma) témat a zpracuje na toto téma ročníkovou práci dle pokynů pro zpracování. Ročníková práce (RP) je práce odborná, student má mimo jiné prokázat schopnost práce s primární literaturou a ovládnutí citační normy. Student pod odborným vedením učitele a dalších konzultantů zpracovává v letním období 1. ročníku svou ročníkovou práci. Student konzultuje pravidelně průběh své práce s učitelem a příležitostně s dalšími učiteli školy. Na konci letního období 1. ročníku získává student klasifikovaný zápočet na základě posudku RP vyhotoveném učitelem. V průběhu zimního období 2. ročníku rámci probíhají prezentace a obhajoby RP.
    Předmět sociologie je koncipován jako úvod do sociologické teorie s cílem připravit studenta jako budoucího sociálního pracovníka, který je schopen porozumět sociálním podmínkám výkonu profese. Poznání principů fungování lidské společnosti, pochopení její struktury a dynamiky je nezbytným předpokladem pro kvalitní mezilidskou komunikaci a práci s lidmi. Vědomosti a dovednosti jsou rozvíjeny především z hlediska jejich využití v sociální práci. Důraz je kladen na praktickou využitelnost v budoucí profesi i ve vlastním životě. Při výuce se uplatňují seminární formy práce, referáty a diskuse jsou zaměřeny zejména do oblasti aktuálních společenských jevů v ČR i ve světě a ústí do pokusů o analýzu sociálních problémů. Vychází se z osobních zkušeností studentů i jejich zájmu o vybrané problémy. Probíraná témata jsou doplňována konkrétními příklady i výsledky sociologického zkoumání.
    1. Úvod do studia sociologie
    2. Vybrané kapitoly z dějin sociologie a sociologické teorie
    3. Aplikovaná sociologie
    Praktická činnost studenta pod vedením vedoucího odborné praxe na pracovišti, tj. mentora, a pod supervizí školního supervizora. Učitel odborné praxe ve škole, tj. tutor, poskytuje studentovi servis k odborným praxím, kontrolu i stimulaci k odbornému rozvoji. Podkladem je třístranná smlouva o odborné praxi, všechny strany se vzájemně hodnotí v průběhu i na konci odborné praxe. Studujícím v dálkové formě je uznána odborná praxe, zadané cíle plní student na svém pracovišti na základě dohody mezi školou, pracovištěm a studentem. Ve spolupráci s tutorem vypracuje individuální plán plnění cílů odborné praxe. Ke splnění požadavků absolvuje studující krátké stáže na pracovištích podle individuálního plánu. Student předkládá důkazy splnění cílů jako v denním studiu.
    V rámci absolvování tohoto předmětu se studenti seznámí se základy kvalitativního i kvantitativního výzkumu vhodného pro mapování sociální skutečnosti zejména v oblasti sociální práce, s ohledem na praktické využití poznatků ve vlastní praxi. Pozornost je rovněž zaměřena na shrnutí požadavků pro zpracování kazuistiky a brožury jako dalších možných praktických výstupů absolventských prací vedle kvalitativního nebo kvantitativního výzkumu. Důraz bude kladen především na zvládnutí všech fází obou typů výzkumů a rovněž na aplikaci různých výzkumných technik, jako je např. dotazník, studium dokumentů, zúčastněné pozorování nebo nestandardizovaný rozhovor. Studenti celý kurz završí tvorbou empirického projektu praktické části své absolventské práce. Předmět využívá poznatků a dovedností ze sociologie a sociální politiky.
    1. Věda, výzkum a metodologie, etická stránka výzkumu
    2. Výzkum kvantitativní
    3. Demoskopie
    4. Sociometrie
    5. Výzkum kvalitativní
    6. Praktická část – praktická cvičení a vypracování projektu praktické části ročníkové práce
    Obecným cílem předmětu je získání teoretických znalostí z jednotlivých oblastí sociálních deviací a sociálně patologických jevů. Student je veden k tomu, aby porozuměl základním příčinám vzniku sociálně deviantního chování, znal v kontextu prostředí důsledky i možnosti prevence společensky nežádoucích jevů. Ucelený vhled studentů do problematiky sociálně patologických jevů je v rámci výuky dále rozveden do jednotlivých sociálních deviací s důrazem na objasnění základních pojmů, na výklad nejdůležitějších aspektů daného tématu a na prohloubení preventivních opatření. Důraz je kladen především na bezpředsudkový přístup k problémům jednotlivců i sociálních skupin v kontextu vlivu prostředí, ve kterém je sociální norma utvářena, aplikována a kde je kontrolováno její dodržování. Výklad bude probíhat prostřednictvím přednášek, seminářů, exkurzí a samostatné práce.
    1. Vymezení základních pojmů
    2. Teorie sociální deviace
    3. Společenské přístupy k sociálně-patologickým jevům v historii
    4. Patologie lidské osobnosti z psychiatrického hlediska
    5. Vztah prevence a represe, systém prevence sociálně patologických jevů
    6. Kriminalita, viktimizace, vězeňství, alternativní tresty,
    7. Drogová závislost (alkoholová a nealkoholová)
    8. Patologické hráčství, prevence
    9. Sebevražedné (suicidální) jednání, prevence
    10. Agresivita a násilné jednání, prevence
    11. Týrání, zneužívání a zanedbávání dětí i dospělých, prevence
    12. Šikana
    13. Rasismus, xenofobie a intolerance, prevence
    14. Bezdomovství, prevence
    15. Sexuální deviace, prostituce, prevence prostituce
    Cílem modulu je naučit studenta orientovat se v základních pojmech pedagogiky. Po absolvování bude student rozumět základním termínům užívaným v pedagogice, bude chápat klasifikaci pedagogiky na jednotlivé disciplíny a bude znát stručné dějiny pedagogiky. Seznámí se také se základními aspekty jednotlivých pedagogických disciplín.
    1. Vymezení a předmět studia pedagogiky, základní pojmy obecné pedagogiky
    2. Klasifikace disciplín pedagogiky
    3. Dějiny pedagogiky a školství
    4. Systém výchovy a vychovávání, výchovně-vzdělávací soustava
    5. Speciální pedagogika
    6. Sociální pedagogika
    7. Pedagogika volného času
    8. Pedagogická psychologie
    9. Obecná didaktika – teorie a výzkum kurikula, teorie a výzkum výchovně vzdělávacího procesu (metody a formy práce, didaktické prostředky)
    10. Pedagogická evaluace
    11. Pedagogická diagnostika
    12. Vzdělávací politika ČR
    2. ročník – letní období
    Výuka cizích jazyků navazuje na znalosti, které studenti získali na střední škole, dále je rozvíjí a prohlubuje. Preferováno je komunikativní pojetí výuky a práce s odborným textem; k dosažení vzdělávacích cílů jsou využívány formy cvičení, samostatného studia a samostatné práce s autentickými texty. Výuka přispívá ke kultivaci vyjadřovacích schopností studentů. Student se učí využívat cizího jazyka pro vlastní sebevzdělávání i pro potřeby praxe. Nezanedbatelným důvodem a motivací je rovněž možnost studijních pobytů studentů v zahraničí. Výuka vede k tomu, aby se studenti naučili porozumět odbornému textu a dovedli se v něm správně orientovat, získali z textu potřebné informace a byli schopni s ním dále pracovat. Dalším cílem je rozvíjet komunikativní dovednosti studentů pro účely osobního i pracovního života. Studenti jsou vedeni k ucelenému zpracování témat a jejich odborné prezentaci a připravováni tak k absolventské zkoušce včetně zpracování cizojazyčného resumé absolventské práce.
    1. Život se zdravotním postižením. Typy a příčiny invalidity, sociální postavení zdravotně postižených osob, stigmatizace, tabu, diskriminace, pozitivní vs. negativní, vzdělání a integrace, instituce.
    2. Senioři. Specifické problémy stárnutí, ageismus, odchod do důchodu, změna životního stylu, zdravotní a sociální politika, sociální práce, instituce, aktivity „třetího věku“.
    3. Struktura sociálních služeb. Spektrum sociálních služeb, jejich zaměření a aktuální stav, současné tendence, státní instituce poskytující sociální služby a neziskový sektor, kvalita a dostupnost, standardy, komunitní plánování.
    4. Sociální exkluze. Lidé na okraji společnosti a jejich zařazení do společnosti, bezdomovci, etnické minority, zdravotně postižení, drogově závislí apod., postoj většinové společnosti, úloha sociálního pracovníka.
    5. Nezaměstnanost. Význam nezaměstnanosti, příčiny a důsledky, politika zaměstnanosti, úřady práce.
    6. Kriminalita a právní systém. Typy trestných činů, příčiny, typy trestů, trest smrti, kriminalita věkových skupin, cíle probace, sociální pracovník ve vězenství.
    7. Gender a společnost. Revoluce v sociálních rolích mužů a žen, feminismus, historie a současnost, rovnoprávnost žen v osobním životě a na trhu práce, postavení zaměstnané ženy, pozitivní diskriminace, domácí násilí.
    8. Domácí násilí. Formy a příznaky domácího násilí, varovné signály pro okolí, charakteristika oběti a agresora, právní norma, prevence, pomoc obětem.
    9. Problémy dnešní společnosti. Globalizace, chudoba, války, náboženství, extremismus, ochrana životního prostředí, AIDS a jiné nemoci.
    10. Chudoba. Příčiny vzniku chudoby, cyklus chudoby, důsledky, ohrožené skupiny, význam terénní sociální práce.
    11. Prevence. Typy, cíle, formy a prostředky prevence, primární, sekundární a terciární prevence, faktory efektivnosti prevence, role státu a neziskových oblastí v oblasti prevence.
    12. Média. Typy médií, jejich funkce, požadavky na informace, veřejnoprávní a komerční vysílání, reklama, její cíle, typy, pozitivní a negativní vliv.
    Teorie a metody sociální práce představují klíčový předmět vzdělávacího programu. Smyslem předmětu je seznámení studentů s teoretickými koncepty sociální práce, metodami sociální práce a s praktickými dovednostmi (např. zaangažování, verbální a neverbální komunikace, intervence, uzavření případu, vedení záznamu, vedení rozhovoru s klientem, aj.). Zahrnuje i případovou analýzu. Účelem je zvládnutí základního profesního aparátu sociální práce a jeho odlišení od sociologického a klinického přístupu. Jde též o to, aby studenti přijali hodnoty sociální práce a osvojili si základní etické principy tohoto oboru. Důraz se mimo jiné klade i na diferencovaně odborný přístup v práci s klientem a s jeho širším sociálním zázemím. Studenti by měli získat i základní přehled o sociální práci se skupinou a komunitou. Seznámí se rovněž se základními teoretickými principy jednotlivých terapeutických přístupů a škol a s novými trendy v sociální práci.
    1. Úvod do problematiky teorie a metod sociální práce. Vymezení základních pojmů, cíl a význam sociální práce, historický vývoj sociální práce, sociální práce a příbuzné obory.
    2. Osobnost sociálního pracovníka. Odbornost, zkušenost, osobní vlastnosti, vystupování; specifika profese sociálního pracovníka, poznání sama sebe, základní pravidla práce na sobě, další profesionální a osobnostní růst.
    3. Etika sociální práce. Etické principy sociální práce, otázka moci v sociální práci, etický kodex (mezinárodní, ČR), syndrom vyhoření
    4. Teorie sociální komunikace. Analýzy procesu komunikace, verbální složka komunikace, neverbální složka komunikace, komunikační šumy a bariéry.
    5. Sociální práce s jednotlivcem. Hlavní zásady, metody práce s klientem (rozhovor, pozorování, sociální šetření, speciální techniky sociální práce), práce s dokumentací, individuální plánování.
    6. Úkolově orientovaný přístup a jeho využití v sociální práci. Historie, etapy práce s klientem (první kontakt, získávání informací, techniky, ukončení a vyhodnocení).
    7. Teorie a modely významné pro sociální práci. Psychoanalýza a její odraz v sociální práci, psychodynamický přístup, kognitivně-behaviorální přístup a možnosti jeho využití v sociální práci, humanistické a existenciální modely a možnosti jejich využití v sociální práci (Rogersův přístup zaměřený na člověka, transakční analýza, existenciální analýza a logoterapie), systemický přístup v sociální práci, realitní terapie a její aplikace v sociální práci, videotrénink interakcí, jiné významné teorie (antiopresivní přístupy, sociálně psychologické přístupy) .
    8. Metody a techniky sociální práce s jednotlivými skupinami klientů. Děti a mládež, senioři, lidé se zdravotním postižením, lidé v ústavní péči.
    9. Sociální práce s různými typy klientů. Agresivní klient, klient s manipulativním jednáním, mlčenlivý klient, klient, který nechce změny, asertivita, základní mentálně hygienické principy.
    10. Krizová intervence. Cíle krizové intervence, postup při krizové intervenci, fáze rozhovoru při krizové intervenci, práce s emocemi, základní relaxační techniky.
    11. Sociální práce se skupinou. Druhy skupin, plánování práce ve skupině, fáze skupinové sociální práce, techniky práce se skupinou, supervize v sociální práci.
    12. Sociální práce s komunitou. Základní pojmy a cíle, typy komunit, fáze komunitní práce, komunitní plánování, postavení a úloha sociálního pracovníka, práce streetworkera.
    Cílem předmětu je seznámit studenty nejen se základními poznatky o cílech, funkcích, principech, nástrojích a účincích sociální politiky, ale také s aktuálním stavem sociální politiky v České republice a v zahraničí, zejména v zemích Evropské unie. Stěžejní úlohou předmětu je také směřovat studenty k pochopení procesů formování sociální politiky, k pochopení role různých subjektů v procesu její tvorby, k porozumění jejím všestranným účinkům a k osvojení si principů analýzy sociálních politik. Studenti v rámci výuky získají předpoklady k nalézání sociálně i ekonomicky vhodných řešení sociálních problémů a naučí se porozumět vazbám, které jsou mezi těmito problémy, procesem formování sociální politiky a jejími účinky. Absolvováním předmětu studenti tedy získají vhled do problematiky cílů a funkcí sociální politiky, vazeb mezi cíli a nástroji sociální politiky, naučí se analyzovat použití nástrojů sociální politiky a budou schopni navrhovat vhodná řešení.
    1. Sociální politika, její podstata a různá pojetí
    2. Definice, cíl a typy sociální politiky
    3. Objekty a subjekty sociální politiky
    4. Funkce, principy a nástroje sociální politiky
    5. Sociální potřeby, životní minimum, existenční minimum
    6. Záchranná sociální síť
    7. Chudoba a blahobyt v sociální politice, stát blahobytu
    8. Vývoj sociální politiky v České republice,
    9. Sociální politika v Československu před rokem 1989
    1. Státní reforma sociální politiky, transformace sociální politiky
    2. Regionální politika státu
    3. Způsoby financování sociální politiky
    4. Fondová technika, rozpočtová technika, dary
    5. Evropská sociální politika a evropské sociální zákonodárství
    6. Fondy Evropské unie
    7. Oblasti sociální politiky
    8. Systémy sociálního zabezpečení
    9. Politika sociálního zabezpečení.
    10. Sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti
    11. Systémy sociálního pojištění, státní sociální podpora, sociální pomoc
    12. Politika sociálního pojištění – důchodové, nemocenské, penzijní pojištění
    13. Politika sociálního pojištění – státní sociální podpora
    14. Politika sociálního pojištění – sociální pomoc
    15. Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách (ve znění pozdějších předpisů)
    16. Standardy kvality sociálních služeb
    17. Politika zaměstnanosti
    18. Rodinná politika
    19. Zdravotní politika
    20. Vzdělávací politika
    21. Bytová politika
    22. Životní a existenční minimum
    23. Pomoc v hmotné nouzi
    24. Státní sociální podpora
    25. Dávky sociální péče a další výhody pro osoby se zdravotním postižením
    26. Příspěvek na péči
    27. Důchodové pojištění – druhy důchodů, výpočet důchodů
    28. Sociální služby pro seniory
    29. Sociálně-právní ochrana dětí
    30. Činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí
    31. Náhradní rodinná péče
    Vyučovací předmět právo poskytuje studentům přehled o právním řádu České republiky, učí je pracovat s prameny práva tak, aby byli schopni na základě získaných znalostí řešit praktické situace při výkonu sociální práce. Při výuce se průběžně využívá právní informační systém CODEXIS. Přednášky z veřejného práva jsou zaměřeny zejména na právo ústavní, správní a trestní. Výklad z oblasti soukromého práva je zaměřen na právo občanské, rodinné a pracovní. Kapitoly z práva Evropské unie seznamují se základními zásadami právního systému EU. Zvláštní místo zaujímá problematika práva sociálního zabezpečení. Předmět má úzkou návaznost na sociální politiku a ve vztahu k tomuto předmětu byl také koncipován. Specializované právní normy, které se váží na sociální, diakonickou a pastorační problematiku, jsou probírány v příslušných odborných předmětech.
    1. Občanské právo
    2. Ústavní právo
    3. Pracovní právo
    4. Právo sociální zabezpečení
    5. Rodinné právo
    6. Správní právo
    7. Trestní právo
    8. Vybrané kapitoly z práva Evropské unie
    Odborná praxe průběžná probíhá v 1. ročníku formou exkurzí a v 2. ročníku na konkrétních pracovištích jednou týdně v rozsahu minimálně 5 hodin po 60 minutách. Pracoviště v síti sociálních služeb určuje škola prostřednictvím tutora. Na pracovišti vede studenta určený zkušený sociální či vedoucí pracovník – mentor. Cílem těchto praxí je zprostředkovat studentům zkušenost se sociálními vztahy a způsoby práce, které existují nebo jsou uplatňovány v existujících organizacích sociálních služeb, podnítit snahu studentů o reflexi této zkušenosti, stimulovat proces identifikace studentů s profesí sociální práce a umožnit jim, aby mohli konfrontovat své teoretické znalosti s praxí a vyzkoušet si metody sociální práce.
    Praktická činnost studenta pod vedením vedoucího odborné praxe na pracovišti, tj. mentora, a pod supervizí školního supervizora. Učitel odborné praxe ve škole, tj. tutor, poskytuje studentovi servis k odborným praxím, kontrolu i stimulaci k odbornému rozvoji. Podkladem je třístranná smlouva o odborné praxi, všechny strany se vzájemně hodnotí v průběhu i na konci odborné praxe. Studujícím v dálkové formě je uznána odborná praxe, zadané cíle plní student na svém pracovišti na základě dohody mezi školou, pracovištěm a studentem. Ve spolupráci s tutorem vypracuje individuální plán plnění cílů odborné praxe. Ke splnění požadavků absolvuje studující krátké stáže na pracovištích podle individuálního plánu. Student předkládá důkazy splnění cílů jako v denním studiu.
    Předmět sociologie je koncipován jako úvod do sociologické teorie s cílem připravit studenta jako budoucího sociálního pracovníka, který je schopen porozumět sociálním podmínkám výkonu profese. Poznání principů fungování lidské společnosti, pochopení její struktury a dynamiky je nezbytným předpokladem pro kvalitní mezilidskou komunikaci a práci s lidmi. Vědomosti a dovednosti jsou rozvíjeny především z hlediska jejich využití v sociální práci. Důraz je kladen na praktickou využitelnost v budoucí profesi i ve vlastním životě. Při výuce se uplatňují seminární formy práce, referáty a diskuse jsou zaměřeny zejména do oblasti aktuálních společenských jevů v ČR i ve světě a ústí do pokusů o analýzu sociálních problémů. Vychází se z osobních zkušeností studentů i jejich zájmu o vybrané problémy. Probíraná témata jsou doplňována konkrétními příklady i výsledky sociologického zkoumání.
    1. Úvod do studia sociologie
    2. Vybrané kapitoly z dějin sociologie a sociologické teorie
    3. Aplikovaná sociologie
    Supervize je vnímána jako jeden z nástrojů profesního a osobního růstu studentů a studentek, jako jedna z cest podpory studujících k naplnění cílových charakteristik v profilu absolventa. Studující v dynamickém a dialogickém procesu teoretické výuky a odborné praxe vrůstá do profese sociální práce a učí se hledat vlastní identitu sociálního pracovníka v rámci multidisciplinární spolupráce. Supervize je interaktivním prostorem k (sebe)reflexi tohoto procesu organizovaném ze strany školy. Studující získávají vlastní zkušenost se supervizí jako s jedním z klíčových prostředků systematického rozvoje odborných kompetencí v pomáhajících profesích. V rámci supervizního semináře je dán prostor pro řešení problémů, se kterými se student setkává při odborné praxi. Supervizní seminář přímo navazuje na odbornou praxi. Reflexe odborné praxe v rámci supervize vede studenta k získání důležitých dovedností a znalostí.
    Úkolem předmětu problematika menšin je seznámit studenty s problematikou těchto skupin u nás, s příčinami současného rasismu, intolerance a jiných negativních postojů k menšinám, ale i příčin migrace a uprchlictví. Objasnit závažný společenský problém, který ohrožuje stabilitu společností, problém soužití menšinových skupin s většinovou společností. Studenti se seznámí s různými aspekty vztahů mezi minoritní a majoritní skupinou pomocí sociologických, psychologických, kulturně srovnávacích a dalších poznatků.
    1. Úvod do problematiky menšin
    2. Lidské rasy, jejich stručná charakteristika
    3. Etnikum, národ a národnost
    4. Skupinová identita, předsudky a diskriminace
    5. Národnostní menšiny v České republice
    6. Migrace obyvatelstva
    7. Problematika uprchlictví
    8. Metody a postupy snižování národnostního a rasového napětí
    9. Státní orgány a nevládní organizace na pomoc minoritám
    10. Aktuální problémy z oblasti menšin
    V modulu se studenti seznamují se základními ekonomickými pojmy a jevy, jejich členěním a tříděním, ekonomickými vztahy a vývojovými tendencemi. Studenti jsou seznámeni s obecnými zákonitostmi ekonomického života společnosti, s pravidly fungování tržního mechanismu. Pozornost je věnována subjektům národního hospodářství (firmy a jejich právní formy podnikání), některým činnostem organizace (evidence pracovníků, odměňování). Dále studenty předmět seznamuje se základními pojmy daňové soustavy.
    Studenti se seznámí se základem sběru dat, prezentací dat formou statistických tabulek a grafů a s jejich elementárním vyhodnocováním a s terminologií používanou v matematické statistice. Naučí se za pomocí znalosti demografického vývoje a jeho vlivu na sociální a ekonomickou politiku státu, na základě získaných vědomostí, naučí pracovat se statistickými ukazateli a díky tomu se naučí využívat poznatky z tohoto modulu v sociologii a sociální politice.
    1. Demografická teorie
    2. Demografická analýza
    3. Demografická prognóza
    4. Demografická syntéza
    3. ročník – zimní období
    Výuka cizích jazyků navazuje na znalosti, které studenti získali na střední škole, dále je rozvíjí a prohlubuje. Preferováno je komunikativní pojetí výuky a práce s odborným textem; k dosažení vzdělávacích cílů jsou využívány formy cvičení, samostatného studia a samostatné práce s autentickými texty. Výuka přispívá ke kultivaci vyjadřovacích schopností studentů. Student se učí využívat cizího jazyka pro vlastní sebevzdělávání i pro potřeby praxe. Nezanedbatelným důvodem a motivací je rovněž možnost studijních pobytů studentů v zahraničí. Výuka vede k tomu, aby se studenti naučili porozumět odbornému textu a dovedli se v něm správně orientovat, získali z textu potřebné informace a byli schopni s ním dále pracovat. Dalším cílem je rozvíjet komunikativní dovednosti studentů pro účely osobního i pracovního života. Studenti jsou vedeni k ucelenému zpracování témat a jejich odborné prezentaci a připravováni tak k absolventské zkoušce včetně zpracování cizojazyčného resumé absolventské práce.
    1. Život se zdravotním postižením. Typy a příčiny invalidity, sociální postavení zdravotně postižených osob, stigmatizace, tabu, diskriminace, pozitivní vs. negativní, vzdělání a integrace, instituce.
    2. Senioři. Specifické problémy stárnutí, ageismus, odchod do důchodu, změna životního stylu, zdravotní a sociální politika, sociální práce, instituce, aktivity „třetího věku“.
    3. Struktura sociálních služeb. Spektrum sociálních služeb, jejich zaměření a aktuální stav, současné tendence, státní instituce poskytující sociální služby a neziskový sektor, kvalita a dostupnost, standardy, komunitní plánování.
    4. Sociální exkluze. Lidé na okraji společnosti a jejich zařazení do společnosti, bezdomovci, etnické minority, zdravotně postižení, drogově závislí apod., postoj většinové společnosti, úloha sociálního pracovníka.
    5. Nezaměstnanost. Význam nezaměstnanosti, příčiny a důsledky, politika zaměstnanosti, úřady práce.
    6. Kriminalita a právní systém. Typy trestných činů, příčiny, typy trestů, trest smrti, kriminalita věkových skupin, cíle probace, sociální pracovník ve vězenství.
    7. Gender a společnost. Revoluce v sociálních rolích mužů a žen, feminismus, historie a současnost, rovnoprávnost žen v osobním životě a na trhu práce, postavení zaměstnané ženy, pozitivní diskriminace, domácí násilí.
    8. Domácí násilí. Formy a příznaky domácího násilí, varovné signály pro okolí, charakteristika oběti a agresora, právní norma, prevence, pomoc obětem.
    9. Problémy dnešní společnosti. Globalizace, chudoba, války, náboženství, extremismus, ochrana životního prostředí, AIDS a jiné nemoci.
    10. Chudoba. Příčiny vzniku chudoby, cyklus chudoby, důsledky, ohrožené skupiny, význam terénní sociální práce.
    11. Prevence. Typy, cíle, formy a prostředky prevence, primární, sekundární a terciární prevence, faktory efektivnosti prevence, role státu a neziskových oblastí v oblasti prevence.
    12. Média. Typy médií, jejich funkce, požadavky na informace, veřejnoprávní a komerční vysílání, reklama, její cíle, typy, pozitivní a negativní vliv.
    Praktická činnost studenta pod vedením vedoucího odborné praxe na pracovišti, tj. mentora, a pod supervizí školního supervizora. Učitel odborné praxe ve škole, tj. tutor, poskytuje studentovi servis k odborným praxím, kontrolu i stimulaci k odbornému rozvoji. Podkladem je třístranná smlouva o odborné praxi, všechny strany se vzájemně hodnotí v průběhu i na konci odborné praxe. Studujícím v dálkové formě je uznána odborná praxe, zadané cíle plní student na svém pracovišti na základě dohody mezi školou, pracovištěm a studentem. Ve spolupráci s tutorem vypracuje individuální plán plnění cílů odborné praxe. Ke splnění požadavků absolvuje studující krátké stáže na pracovištích podle individuálního plánu. Student předkládá důkazy splnění cílů jako v denním studiu.
    Supervize je vnímána jako jeden z nástrojů profesního a osobního růstu studentů a studentek, jako jedna z cest podpory studujících k naplnění cílových charakteristik v profilu absolventa. Studující v dynamickém a dialogickém procesu teoretické výuky a odborné praxe vrůstá do profese sociální práce a učí se hledat vlastní identitu sociálního pracovníka v rámci multidisciplinární spolupráce. Supervize je interaktivním prostorem k (sebe)reflexi tohoto procesu organizovaném ze strany školy. Studující získávají vlastní zkušenost se supervizí jako s jedním z klíčových prostředků systematického rozvoje odborných kompetencí v pomáhajících profesích. V rámci supervizního semináře je dán prostor pro řešení problémů, se kterými se student setkává při odborné praxi. Supervizní seminář přímo navazuje na odbornou praxi. Reflexe odborné praxe v rámci supervize vede studenta k získání důležitých dovedností a znalostí.
    Absolventský seminář je zaměřen na proces zadání, přípravy, vzniku a obhajoby absolventské práce. Studenti si v jeho průběhu osvojují a upevňují základy vědecké práce v kontextu sociální práce. Studenti v rámci semináře zpracovávají téma a cíl své absolventské práce. Po schválení projektu absolventské práce studenti vstupují do procesu volby přiměřeného metodologického aparátu a mají příležitost konzultovat otázky metodologické povahy. Studenti jsou průběžně seznamováni se základními obsahovými hledisky kvalitní absolventské práce. Závěrečná část semináře je věnována základním předpokladům úspěšné prezentace a obhajoby absolventské práce.
    1. Projekt absolventské práce
    2. Metodologická příprava studentů na zpracování absolventské práce
    3. Prezentace absolventských prací
    3. ročník – letní období
    Výuka cizích jazyků navazuje na znalosti, které studenti získali na střední škole, dále je rozvíjí a prohlubuje. Preferováno je komunikativní pojetí výuky a práce s odborným textem; k dosažení vzdělávacích cílů jsou využívány formy cvičení, samostatného studia a samostatné práce s autentickými texty. Výuka přispívá ke kultivaci vyjadřovacích schopností studentů. Student se učí využívat cizího jazyka pro vlastní sebevzdělávání i pro potřeby praxe. Nezanedbatelným důvodem a motivací je rovněž možnost studijních pobytů studentů v zahraničí. Výuka vede k tomu, aby se studenti naučili porozumět odbornému textu a dovedli se v něm správně orientovat, získali z textu potřebné informace a byli schopni s ním dále pracovat. Dalším cílem je rozvíjet komunikativní dovednosti studentů pro účely osobního i pracovního života. Studenti jsou vedeni k ucelenému zpracování témat a jejich odborné prezentaci a připravováni tak k absolventské zkoušce včetně zpracování cizojazyčného resumé absolventské práce.
    1. Život se zdravotním postižením. Typy a příčiny invalidity, sociální postavení zdravotně postižených osob, stigmatizace, tabu, diskriminace, pozitivní vs. negativní, vzdělání a integrace, instituce.
    2. Senioři. Specifické problémy stárnutí, ageismus, odchod do důchodu, změna životního stylu, zdravotní a sociální politika, sociální práce, instituce, aktivity „třetího věku“.
    3. Struktura sociálních služeb. Spektrum sociálních služeb, jejich zaměření a aktuální stav, současné tendence, státní instituce poskytující sociální služby a neziskový sektor, kvalita a dostupnost, standardy, komunitní plánování.
    4. Sociální exkluze. Lidé na okraji společnosti a jejich zařazení do společnosti, bezdomovci, etnické minority, zdravotně postižení, drogově závislí apod., postoj většinové společnosti, úloha sociálního pracovníka.
    5. Nezaměstnanost. Význam nezaměstnanosti, příčiny a důsledky, politika zaměstnanosti, úřady práce.
    6. Kriminalita a právní systém. Typy trestných činů, příčiny, typy trestů, trest smrti, kriminalita věkových skupin, cíle probace, sociální pracovník ve vězenství.
    7. Gender a společnost. Revoluce v sociálních rolích mužů a žen, feminismus, historie a současnost, rovnoprávnost žen v osobním životě a na trhu práce, postavení zaměstnané ženy, pozitivní diskriminace, domácí násilí.
    8. Domácí násilí. Formy a příznaky domácího násilí, varovné signály pro okolí, charakteristika oběti a agresora, právní norma, prevence, pomoc obětem.
    9. Problémy dnešní společnosti. Globalizace, chudoba, války, náboženství, extremismus, ochrana životního prostředí, AIDS a jiné nemoci.
    10. Chudoba. Příčiny vzniku chudoby, cyklus chudoby, důsledky, ohrožené skupiny, význam terénní sociální práce.
    11. Prevence. Typy, cíle, formy a prostředky prevence, primární, sekundární a terciární prevence, faktory efektivnosti prevence, role státu a neziskových oblastí v oblasti prevence.
    12. Média. Typy médií, jejich funkce, požadavky na informace, veřejnoprávní a komerční vysílání, reklama, její cíle, typy, pozitivní a negativní vliv.
    Praktická činnost studenta pod vedením vedoucího odborné praxe na pracovišti, tj. mentora, a pod supervizí školního supervizora. Učitel odborné praxe ve škole, tj. tutor, poskytuje studentovi servis k odborným praxím, kontrolu i stimulaci k odbornému rozvoji. Podkladem je třístranná smlouva o odborné praxi, všechny strany se vzájemně hodnotí v průběhu i na konci odborné praxe. Studujícím v dálkové formě je uznána odborná praxe, zadané cíle plní student na svém pracovišti na základě dohody mezi školou, pracovištěm a studentem. Ve spolupráci s tutorem vypracuje individuální plán plnění cílů odborné praxe. Ke splnění požadavků absolvuje studující krátké stáže na pracovištích podle individuálního plánu. Student předkládá důkazy splnění cílů jako v denním studiu.
    Supervize je vnímána jako jeden z nástrojů profesního a osobního růstu studentů a studentek, jako jedna z cest podpory studujících k naplnění cílových charakteristik v profilu absolventa. Studující v dynamickém a dialogickém procesu teoretické výuky a odborné praxe vrůstá do profese sociální práce a učí se hledat vlastní identitu sociálního pracovníka v rámci multidisciplinární spolupráce. Supervize je interaktivním prostorem k (sebe)reflexi tohoto procesu organizovaném ze strany školy. Studující získávají vlastní zkušenost se supervizí jako s jedním z klíčových prostředků systematického rozvoje odborných kompetencí v pomáhajících profesích. V rámci supervizního semináře je dán prostor pro řešení problémů, se kterými se student setkává při odborné praxi. Supervizní seminář přímo navazuje na odbornou praxi. Reflexe odborné praxe v rámci supervize vede studenta k získání důležitých dovedností a znalostí.
    Úkolem tohoto předmětu je seznámit studenty s posláním, činností a řízením neziskových organizací (zejména nevládních) s důrazem na organizace působící v sociální oblasti. Studenti získají přehled o neziskovém sektoru, jeho významu ve společnosti, struktuře, typech organizací, právní úpravě jejich činnosti, řízení a ekonomických vztazích uvnitř těchto organizací, včetně problematiky personálního řízení a vedení pracovního týmu. Součástí přednášek je i seznámení s problematikou dobrovolnictví a práce s dobrovolníky v neziskových organizacích. Studenti si také osvojí dovednosti v oblasti personálního marketingu, public relations a fundraisingu. Získají teoretické znalosti a praktické dovednosti v oblasti projektového managementu. Předmět neziskový sektor se opírá o znalosti z předmětů sociální politika, právo a psychologie.
    1. Úvod do problematiky neziskového sektoru
    2. Vedení projektového cyklu
    3. Ekonomika nestátních neziskových organizací (NNO)
    4. Personální řízení a vedení pracovního týmu
    Modul seznamuje studenty se sociálními aspekty zdraví a nemoci, se společenskou úlohou sektoru zdravotnictví a s legislativní úpravou sociální práce ve zdravotnictví, s oblastí služeb sociální pomoci (poradenství, péče, prevence) včetně jejího propojení s oblastí zdravotnictví, a to z pohledu koncepčního, organizačního a legislativního.
    1. Úvod do problematiky sociální práce ve zdravotnictví
    2. Zákon o zdravotních službách
    3. Práva pacientů, Charta práv dětí v nemocnici
    4. Zákon o veřejném zdravotním pojištění
    5. Zákon o nemocenském pojištění
    6. Implementace služeb sociálního poradenství a pomoci ve zdravotnictví
    Praktické ukázky práce na základě kazuistik.
    Základní zaměření předmětu je poznávání funkčních a dysfunkčních stavů a procesů v manželství a rodině. Získané poznatky poskytují lepší možnost volby strategií a odborných intervencí s ohledem na kompetenci pomáhající profese.
    1. Smysl a význam rodiny
    2. Základní pojmy a typy partnerských a rodinných vztahů
    3. Manželství jako základ rodiny, jeho složky
    4. Vývoj partnerských vztahů a rodiny v čase
    5. Role muže a ženy, koncepce gender
    6. Fungování a dysfunkce v rodině
    7. Typy rodin – individuální rozdílnosti
    8. Metody a koncepční přístupy v práci s manželstvím a rodinou
    9. Sociální patologie a rodina
    Předmět Sociální práce s jednotlivcem navazuje na předmět Teorie a metody sociální práce. Cílem předmětu je seznámit studenty s vybranými koncepty individuální sociální práce, přičemž pozornost je zaměřena na získání dovedností využitelných při práci s individuálním klientem. Studentům je představena problematika sociální práce s jednotlivcem, poskytnuta základní orientace v termínech, konceptech, ale i praktických přístupech, které lze v této specifické oblasti sociální práce využít. Cílem praktických seminářů je modelování práce s jednotlivcem a její reflexe.
    1. Sociální práce s jednotlivcem. Podstata, historický vývoj, současné pojetí.
    2. Změna paradigmatu individuální sociální práce.
    3. Na klienta orientovaný přístup a jeho využití v sociální práci s jednotlivcem. Stěžejní principy.
    4. Empatie, akceptace, autenticita. Evaluace orientovaného přístupu na klienta.
    5. Práce s kazuistikami.
    6.   Systemický přístup dle Úlehly a jeho využití v sociální práci s jednotlivcem. Stěžejní principy.
    7. Pomoc a kontrola, princip držitele problému.
    8. Etapy práce s klientem. Otevření, dojednávání. Průběh, ukončení. Evaluace systemického přístupu dle Úlehly.
    9. Práce s kazuistikami.
    10. Přístup orientovaný na úkoly a jeho využití v sociální práci s jednotlivcem. Stěžejní principy.
    11. Etapy práce s klientem. Počáteční fáze, střední fáze, fáze ukončení a zhodnocení. Evaluace úkolově orientovaného přístupu.
    Cílem předmětu je studenty seznámit s problematikou seniorů v kontextu současné společnosti, poukázat na klíčové změny ve stáří a jejich sociální důsledky, které mají dopad na život seniorů a na sociální práci s touto cílovou skupinou. Studentům bude poskytnut náhled do problematiky stárnutí, aspektů a rizikových faktorů péče o seniory či okolností a charakteristik průběhu adaptačního procesu na nemoc a pobyt v rezidenčních zařízeních.
    1. Stáří a stárnutí. Změny ve stáří. Sociální gerontologie.
    2. Sociální důsledky stáří. Sociální problémy vyplývající ze stáří, možnosti jejich zvládání.
    3. Kvalita života ve stáří. Senior a mezigenerační vztahy.
    4. Starobní důchod. Změna sociální role. Úmrtí životního partnera. Omezení nebo ztráta soběstačnosti.
    Průběh a důsledky krize u seniorů.
    1. Sociální práce se seniory. Podstata, východiska, historický vývoj.
    2. Sociální práce se seniory v kontextu jednotlivce. Specifika poradenství a individuálního plánování se seniory. 7. Sociální práce se seniory v kontextu rodiny. Sociální práce jako podpora fungování rodiny se seniorem.
    3. Sociální práce se seniory v kontextu skupiny. Sociálně aktivizační programy pro seniory.
    4. Sociální práce se seniory v kontextu komunity. Podpora zdraví a aktivního stárnutí seniorů, prevence. Komunitní plánování v péči o seniory.
    5. Sociální služby pro seniory. Specifika poskytování péče v pobytových zařízeních. Terénní a ambulantní sociální služby pro seniory. Standardy kvality v sociálních službách pro seniory. Specifika sociální péče ve zdravotnických zařízeních.
    6. Smrt a umírání. Vymezení pojmu thanatologie. Specifické potřeby v terminálním stádiu života. Proces a stádia umírání.
    7. Sociální práce s umírajícími seniory. Paliativní péče a její vývoj v ČR a ve světě, základní principy paliativní péče, služby kamenného a mobilního hospice.
    Cílem tohoto předmětu je seznámit studenty s řízením neziskových organizací (zejména nevládních) s důrazem na organizace působící v sociální oblasti. Studenti získají přehled o neziskovém sektoru, jeho významu ve společnosti, struktuře, typech organizací, právní úpravě jejich činnosti, řízení a ekonomických vztazích uvnitř těchto organizací, včetně problematiky personálního řízení a vedení pracovního týmu. Součástí přednášek je i seznámení s problematikou dobrovolnictví a práce s dobrovolníky v neziskových organizacích. Studenti si také osvojí dovednosti v oblasti personálního marketingu, public relations a fundraisingu. Získají teoretické znalosti a praktické dovednosti v oblasti projektového managementu. Tento předmět se opírá o znalosti z předmětů sociální politika, právo a psychologie.
    1. Pracovní místo – analýza práce, popis pracovního místa
    2. Personální marketing, sebeprezentace
    3. Životopis, motivační dopis
    4. Výběrové řízení
    5. Vedení pracovního týmu
    6. Hodnocení a posuzování pracovního výkonu, hodnotící pohovor
    7. Pracovní motivace, pracovní spokojenost
    8. Komunikace v pracovním týmu
    9. Zvládání stresu
    10. Rozvoj tvořivosti
    11. Vzdělávání pracovníků
    12. Public relations
    Hlavním cílem předmětu je seznámit studenty s vybranými psychoterapeutickými systémy relevantními pro současnou sociální práci a jejich pojetím. Dílčím cílem je akcentovat význam tzv. sebezkušenosti sociálního pracovníka pro budování vztahu s klientem a motivovat studenty ke vstupu do sebezkušenostního výcviku a pomoci jim zvolit jeho zaměření.
    1. Základní terminologie. Vývoj psychoterapie.
    2. Psychoterapie – prevence, terapie, rehabilitace.
    3. Jednotlivé psychoterapeutické přístupy – behaviorismus, teorie učení, rysová a faktorová teorie, interpersonální teorie, individuální psychologie, psychosociální teorie, psychoanalytická teorie, analytická teorie, teorie pole, logoterapie, PCA přístup atd.
    4. Skupinová psychoterapie
    5. Metody kognitivně behaviorální terapie.
    6. Základy Rogersovské nedirektivní psychoterapie.
    7. Techniky nedirektivního rozhovoru.
    8. Psychoterapeutický přístup v práci sociálního pracovníka.
    Předmět seznamuje s teoretickými základy ekonomie, které budou uváděny do souvislosti s příklady z praxe. Cílem je nejen studentům předat základní vědomosti z teorie ekonomiky, včetně základních pojmů a terminologie, ale také pomoci orientovat se v současné ekonomické realitě a uplatnit nabyté znalosti v následné praxi i v běžném životě.
    Základy péče o nemocné je volitelný modul, který navazuje na znalosti z předmětu Zdravotní nauky. Cílem modulu je seznámit studenty se základy ošetřovatelské péče o nemocné a prakticky aplikovat vybrané techniky.
    1. Úvod do studia ošetřovatelství.
    2. Provoz zdravotnického zařízení. Ošetřovací jednotka. Personál zdravotnického zařízení.
    3. Práva pacientů.
    4. Nozokomiální nákazy. Dezinfekce a sterilizace. Péče o ruce.
    5. Příjem, překlad a propuštění nemocného.
    6. Lůžko a jeho úprava.
    7. Polohy nemocných. Polohování. Imobilizační syndrom.
    8. Obvazová technika.
    9. Sledování a měření fyziologických funkcí.
    10. Péče o vyprazdňování. Inkontinence.
    11. Podávání léků.
    12. Výživa nemocných.
    13. Bolest.
    14. Péče o rány.
    15. Péče o stomie.
    16. Péče o spánek.
    17. Péče o psychiku nemocných.
    18. Péče o umírajícího. Péče o mrtvé tělo.
    19. Rehabilitační ošetřovatelství.

    © 2024 European College