Předmět Anatomie a fyziologie je zaměřen na studium struktury (anatomie) a funkce (fyziologie) lidského
těla s důrazem na odlišnosti u dětí. Cílem předmětu je poskytnout studentům základní znalosti nezbytné
pro porozumění fungování lidského organismu a aplikaci těchto znalostí v klinické praxi. Hlavními cíli tohoto
předmětu jsou Porozumění složení živé hmoty, Objasnění vývoje a funkcí lidského organismu, Demonstrace stavby a funkce orgánů, Pochopení organismu jako funkčního celku, Prezentace základů lékařské genetiky.

1. Stavba buňky, fyziologie buňky, funkční morfologie tkání.
2. Roviny, osy, základní směry pro orientaci na lidském těle.
3. Stavba, spojení kostí, skelet, specifika stavby skeletu v dětském věku.
4. Stavba příčně pruhovaného svalu, přehled svalových skupin.
5. Fyziologie svalové tkáně.
6. Anatomie srdce, přehled artérií a vén, kapilární systém.
7. Fyziologie srdce a krevního oběhu, krevní oběh plodu, průběh poporodní adaptace
8. Krev, složení krve, krevní skupiny, krvetvorba, fyziologie krve, specifika složení a funkcí krve v dětském věku.
9. Lymfatický systém, fyziologie lymfatického sytému.
10. Imunitní systém, fyziologie imunitního systému, specifika dětského věku.
11. Anatomie dýchacího ústrojí, specifika dětského věku.
12. Fyziologie dýchacího ústrojí, fyziologie dýchání, specifika dětského věku.
13. Anatomie trávicího ústrojí, topografické poměry v dutině břišní.
14. Fyziologie trávicího systému, fyziologie trávení a vstřebávaní, specifika dětského věku.
15. Metabolismus.
16. Anatomie a fyziologie močového ústrojí, specifika dětského věku.
17. Fyziologie ledvin, acidobazická rovnováha tělesných tekutin.
18. Anatomie pohlavního ústrojí muže.
19. Fyziologie pohlavního ústrojí muže.
20. Anatomie pohlavního ústrojí ženy, topografické poměry v malé pánvi.
21. Fyziologie pohlavního ústrojí ženy.
22. Oplození, vývoj embrya a plodu, placenta, fyziologie těhotenství.
23. Charakteristika fyziologického novorozence.
24. Anatomie a fyziologie kůže, specifika dětského věku.
25. Termoregulace.
26. Anatomie velkých žláz s vnitřní sekrecí, hormonální regulace organismu, specifika dětského věku.
27. Anatomie a fyziologie smyslových orgánů.
28. Anatomie nervové soustavy.
29. Fyziologie nervové činnosti, specifika vývoje smyslových orgánů a nervové soustavy.

Předmět Farmakologie je zaměřen na farmakologii, konkrétně na porozumění účinkům léčiv, jejich
klasifikaci a praktickému využití v terapii. Hlavními cíli předmětu jsou: Znalost obecných zákonitostí podmiňujících účinek léčiva, Klasifikace léčiv podle farmakodynamického působení a farmakodynamických skupin, Znalost způsobů aplikace a dávkování léčiv, Využití léčiv v terapii, Objasnění nežádoucích účinků léčiv.

1. Obecná farmakologie:
• léčivo, jeho účinky terapeutické a nežádoucí,
• dávkování léčiv, způsoby podávání,
• vzájemné ovlivňování léčiv podávaných současně,
• farmakodynamika a farmakokinetika léčiv,
• důsledky zneužívání léčiv.
2. Speciální farmakologie:
• farmakologie centrální nervové soustavy,
• farmakologie vegetativního nervového systému,
• farmakologie periferní nervové soustavy,
• farmakologie oběhové soustavy,
• farmakologie krve,
• farmakologie ledvin,
• farmakologie dýchacího ústrojí.
• farmakologie trávicího ústrojí,
• léčiva používaná k terapii infekčních nemocí, zhoubného bujení a pohybového aparátu,
• léčiva používaná k ovlivnění imunitního systému,
• léčiva požívaná pro místní účinek,
• enzymy, hormony, vitamíny.
3. Toxikologie:
• základní toxikologické pojmy a definice,
• nejčastější dětské otravy,
• problematika návykových látek, manipulace s opiáty,
• thanatotoxikologie – kvantitativní a kvalitativní změny jedů, vzájemná interakce.

Předmět Hematologie a transfúzní lékařství je zaměřen na komplexní porozumění klinické hematologii
a jejím aplikacím v laboratorních podmínkách a léčebné péči. Hlavními cíli předmětu jsou: Pochopení klinické hematologie a jejího využití v léčebné péči, Správné používání odborné terminologie, Dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s biologickým materiálem, Porozumění principům laboratorních vyšetření, Aplikace teoretických vědomostí v laboratoři, Objasnění indikací pro transfuzní přípravky.

1. Zásady odběru krve pro hematologické a imunohematologické vyšetření, zásady bezpečnosti práce
a ochrany zdraví při práci v hematologické laboratoři, základní pojmy v hematologii a imunohematologii.
2. Krevní obraz, zhotovení a barvení krevního nátěru, diferencování krevního nátěru mikroskopicky –
bílé i červené řady, stanovení retikulocytů, trombocytů.
3. Stanovení hematokritu, hemoglobinu, MCV, MCHC, MCH, výpočty z naměřených hodnot krevního obrazu.
4. Hemostáza a koagulační vyšetření, stanovení doby krvácivosti a rezistence kapilár, základní
koagulační vyšetření a principy koagulačních metod – APTT, INR.
5. Základní pojmy v transfuziologii – antigen, protilátka, typové krvinky, diagnostická séra, princip aglutinační reakce.
6. Skupinový systém ABO, Rh systém, vyšetření krevní skupiny a Rh faktoru, Rh antigenů.
7. Vyšetření krevně skupinových protilátek.
8. Předtransfuzní laboratorní vyšetření, křížová zkouška, hemolytická nemoc novorozenců.
9. Klinické použití krve – krevní deriváty, jejich příprava a výroba, potransfuzní komplikace.
10. Ošetřovatelství ve vztahu k transfuznímu lékařství – ošetřovatelský proces.
11. Hematologická a imunohematologická vyšetření se zaměřením na specifika dětského věku.

Předmět Klinická propedeutika je zaměřen na přípravu studentů k poskytování kvalifikované a bezpečné
ošetřovatelské péče prostřednictvím osvojení teoretických znalostí a praktických dovedností. Hlavními cíli
tohoto předmětu jsou: Rozpoznání příznaků odchylek od zdravého vývoje dítěte a rozpoznání onemocnění u dětí, Používání odborné terminologie a práce se zdravotnickou dokumentací, Provádění a hodnocení fyzikálních vyšetření s ohledem na věk pacienta, Orientace ve vyšetřovacích metodách a edukace pacienta, Monitoring zdravotního stavu, prevence komplikací a dodržování zásad asepse, Aplikace teoretických znalostí v praxi, včetně farmakoterapie a výživy.

1. Úloha sestry při monitorování subjektivních a objektivních příznaků charakterizujících odchylku
od zdraví:
– subjektivní příznaky chorob u dětí,
– objektivní příznaky chorob u dětí.
2. Posouzení zdravotního stavu, anamnéza, fyzikální vyšetření dětského pacienta/klienta sestrou.
3. Propedeutická diagnostika – laboratorní vyšetřovací metody, endoskopické vyšetřovací metody,
punkce, biopsie.
4. Vybrané vyšetřovací metody – příprava nemocného, asistence sestry při vyšetření, péče o
nemocného při a po vyšetření:
– rentgenové vyšetřovací metody,
– počítačová tomografii,
– magnetická rezonance,
– ultrazvukové vyšetřovací metody,
– funkční vyšetřovací metody,
– izotopová vyšetření.
5. Diagnostické postupy v kardiologii.
6. Diagnostické postupy a metody v pneumologii.
7. Diagnostické postupy a metody v gastroenterologii.
8. Diagnostické postupy a metody v nefrologii.
9. Diagnostické postupy a metody v hematologii.

Předmět Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie a hygiena je zaměřen na pochopení významu mikrobiologie, imunologie a epidemiologie v kontextu prevence a kontroly nozokomiálních nákaz a aplikaci těchto poznatků v ošetřovatelské praxi. Hlavními cíli tohoto předmětu jsou: Definování a charakterizace mikrobiologie, imunologie a epidemiologie, Analýza klasifikace mikroorganismů, Charakterizace anatomických a fyziologických bariér, Demonstrace principů bariérového režimu při ošetřování pacientů, Identifikace jedinců s rizikem nákazy, Definice rozdílu mezi nespecifickou a specifickou obranou.

1. Definice a náplň oborů: mikrobiologie (bakteriologie, virologie, parazitologie, mykologie), imunologie, epidemiologie a hygieny.
2. Mikroorganismy – jejich klasifikace a základní charakteristika.
3. Odběr biologického materiálu, kultivace, antimikrobiální terapie.
4. Proces šíření nákazy, infekční onemocnění – jejich charakteristika a diagnostický management.
5. Nákazy – alimentární, respirační, kontaktní, nozokomiální a profesionální, protiepidemická opatření.
6. Nozokomiální nákazy a jejich dopad na ošetřovatelskou péči.
7. Imunita, imunitní systém, očkování, poruchy imunity.
8. Veřejné zdraví a jeho ochrana, prevence infekčních a neinfekčních onemocnění, preventivní a běžný hygienický dozor, zdravotní výchova veřejnosti, legislativa.

Předmět Odborná latinská terminologie je zaměřen na osvojování a efektivní používání medicínské
terminologie, včetně latinských a řecko-latinských termínů, a rozvoj dovedností pro přesnou a odbornou
komunikaci v oblasti medicíny. Hlavními cíli tohoto předmětu jsou: Získání znalostí latinských a řecko-latinských termínů, Porozumění stavbě a použití medicínských termínů, Schopnost odhadnout neznámé termíny PER ANALOGIAM, Pochopení základních mechanismů latinské gramatiky, Čtení a porozumění odborným textům, Znalost základů odborné části anglického jazyka (MEDICAL TERMINOLOGY), Schopnost přesného a výstižného logického vyjadřování.

1. Latinská abeceda, délka slabik, přízvuk.
2. Výslovnost.
3. Tvarosloví.
4. Substantiva I.-V deklinace.
5. Slovesa I.-IV. konjugace, sloveso esse.
6. Adjektiva I., II., III. deklinace, participia prézentu.
7. Číslovky základní 1–100, řadové 1–20, číslovky podílné a násobné.
8. Substantiva řeckého původu.
9. Latinské a řecké préfixy a sufixy, slova složená.
10. Práce s odborným textem, lékařským slovníkem a jinými jazykovými příručkami.
11. Receptura, diagnóza.
12. Nácvik aktivního užívání latinské terminologie v odborné komunikaci s důrazem na terminologii.

Předmět Ochrana a podpora veřejného zdraví, zdravý životní styl je zaměřen na rozvoj dovedností a znalostí
v oblasti ochrany veřejného zdraví, prevence nemocí a sociálních souvislostí zdravotní péče, včetně
dovedností potřebných pro edukační činnost v péči o zdraví.
Hlavními cíli tohoto předmětu jsou: Popis charakteristik ochrany veřejného zdraví a aplikace epidemiologických principů, Monitorování a hodnocení zdravotních rizik s ohledem na prevenci, Zpracování a aplikace edukačních programů a metod pro upevňování zdraví, Používání odborné terminologie a interpretace metod pro edukační činnost, Reflexe sociálních a demografických souvislostí zdravotní péče, Realizace a hodnocení projektů výchovy ke zdraví a analýza zdravotního stavu obyvatelstva.

1. Úvod do hygieny a epidemiologie
2. Zdravotní politika a systém zdravotní péče v ČR
3. Význam ochrany veřejného zdraví
4. Metody ochrany veřejného zdraví a jejich využití
5. Význam a perspektiva výchovy ke zdraví
6. Zdraví a jeho determinanty
7. Program Světové zdravotnické organizace
8. Zdravý způsob života
9. Zásady pro udržení zdraví a jejich aplikace v každodenním životě
10. Metody výchovy ke zdraví a jejich využití

 
Předmět Patologie a patologická fyziologie je zaměřen na poskytování komplexních znalostí
o patologických procesech v tkáních, orgánech, orgánových soustavách a celém organismu. Hlavními cíli
tohoto předmětu jsou: Získání znalostí o zevních a vnitřních příčinách nemocí, Schopnost vysvětlit pojmy nekróza, gangréna, atrofie, hypertrofie a hyperplazie, Charakterizovat obecné známky zánětu a specifikovat rozdíly mezi specifickým a nespecifickým
zánětem, Schopnost klasifikovat nádory a objasnit pojem prekanceróza, Vysvětlit změny v organismu při poruchách jednotlivých tkání, orgánů a orgánových soustav, Popsat a vysvětlit podstatu vzniku konkrementů a patologických pigmentací.

1. Patologie, patologie a patofyziologie v systému lékařských věd a oborů, metody patologie.
2. Nemoc a její příčiny.
3. Regresivní změny.
4. Zánět.
5. Infekce a imunita.
6. Progresivní změny.
7. Nádory.
8. Nemoci krve a krvetvorby.
9. Nemoci srdce a cév.
10. Patologie dýchacího ústrojí.
11. Patologie zažívacího ústrojí.
12. Patologie ledvin a vývodných cest močových.
13. Patologie mužského pohlavního ústrojí.
14. Patologie ženského pohlavního ústrojí.
15. Patologie prsní žlázy.
16. Patologie placenty a pupečníku.
17. Patologie plodu a novorozence.
18. Patologie smyslových orgánů.
19. Patologie kůže.
20. Nemoci a poruchy žláz s vnitřní sekrecí.
21. Nemoci pohybového ústrojí.
22. Patologie nervového systému.

Předmět Rehabilitační ošetřovatelství je zaměřen na poskytování teoretických a praktických znalostí v oblasti rehabilitační péče, která je klíčová pro optimální fyzickou funkci organismu a podporu zdraví.
Hlavními cíli tohoto předmětu jsou: Porozumění významu léčebné rehabilitace a základním fyzioterapeutickým a ergoterapeutickým
postupům v sesterské praxi, Schopnost zhodnotit stav pacienta pomocí základních testů, Schopnost popsat důsledky imobility a imobilizačního syndromu a navrhnout preventivní opatření, Aplikace informací o sebeobslužných úkonech a důležitosti soběstačnosti pacienta, Objasnění významu kompenzačních pomůcek pro soběstačnost pacienta, Schopnost navrhnout možnosti kompenzace handicapu s využitím vhodných pomůcek.

1. Rehabilitace, její složky, úloha fyzioterapeuta a ergoterapeuta.
2. Vyšetření hybnosti.
3. Základní fyzioterapeutické a ergoterapeutické postupy v sesterské praxi, týmová spolupráce.
4. Imobilizační syndrom, význam tělesné a psychické aktivity.
5. Základní prvky a principy speciálních fyzioterapeutických technik (např. Bobath, Vojta, aj.), balneologie
6. Fyzioterapie u dětí kojeneckého věku, u dětí školního a předškolního věku.
7. Kompenzační pomůcky, jejich rozdělení a možnosti použití.
8. Rehabilitační ošetřování dětského pacienta s poruchou hybnosti – reedukace pohybových a kognitivních funkcí.
9. Manipulace s dětským pacientem v lůžku, polohování, ergonomie, kinestetická mobilizace.
10. Pasivní a aktivní cvičení, polohování, dechová gymnastika.
11. Mobilita na lůžku a vertikalizace, typy lokomoce – pomůcky pro mobilitu a lokomoci.
12. Invalidní vozík a jeho použití, nácvik přesunů a dovedností v interiéru.

Předmět První pomoc je zaměřen na poskytování základních znalostí a praktických dovedností potřebných k efektivnímu poskytování první pomoci v různých zdravotních krizích a neodkladných situacích. Hlavními cíli předmětu jsou: Schopnost kritického hodnocení situace a stanovení priorit první pomoci, Osvojení jednotného systému poskytování první pomoci, Připravenost zahájit neodkladnou resuscitaci, Zvládnutí poskytování první pomoci při různých typech zranění, Porozumění významu integrovaného záchranného systému, Identifikace s vlastnostmi a rolí zachránce, Důraz na osobní ochranu a efektivní jednání při mimořádných událostech.

1. První pomoc – význam, právo, bezpečnost zachránce.
2. Složky integrovaného záchranného systému, tísňové volání
3. Postup při poskytování první pomoci, orientace na místě nehody, dělení raněných.
4. Obvazová technika.
5. Základní polohy raněných, transport raněných.
6. Poruchy vědomí.
7. Poruchy průchodnosti dýchacích cest u dětí a dospělých.
8. Kardiopulmonální resuscitace u dětí a dospělých – dle doporučení nejnovějších Guidelines
9. Využití automatizovaných externích defibrilátorů (AED).
10. Rány, krvácení.
11. Šok, křečové stavy.
12. Poranění kostí a kloubů.
13. Poranění – hlavy a CNS, páteře a míchy, hrudníku, břicha.
14. Poškození teplem, chladem, chemickými látkami.
15. Akutní otravy.
16. Vybrané interní stavy.
17. Tonutí, oběšení, uškrcení.
18. Nejčastější závažné akutní stavy u dětí.
19. Závažné akutní psychické poruchy.
20. Akutní stavy v gynekologii, překotný porod.
21. Mimořádné události, medicína katastrof.

Předmět Ošetřovatelské postupy je zaměřen na rozvoj praktických dovedností a teoretických znalostí, které jsou nezbytné pro výkon povolání dětské sestry. Hlavními cíli tohoto předmětu jsou: Zvládnutí praktických dovedností dětské sestry v ošetřovatelských postupech, Samostatná a bezpečná práce s důrazem na profylaxi a asepsi, Identifikace a uspokojování bio-psycho-sociálních potřeb dětských pacientů/klientů, Aktivizace dětského pacienta/klienta ke spolupráci a aplikace znalostí ošetřovatelského procesu.

1. Ošetřovací jednotka a její vybavení, klasifikace základních ošetřovacích jednotek.
2. Nemocniční lůžka pro děti a dospělé, pomocná zařízení lůžka.
3. Vyšetřovací a léčebné polohy.
4. Bariérový systém ošetřovatelské péče, dezinfekce, sterilizace, infekce spojené se zdravotní péčí.
5. Zdravotnické prostředky, rozdělení, druhy.
6. Péče o hygienu dětí i dospělých.
7. Ošetření dítěte a dospělého s opruzeninami, proleženinami, prevence.
8. Sledování fyziologických funkcí.
9. Ošetřovatelství ve vztahu k dietetice – péče o výživu dětí i dospělých.
10. Povinnosti sestry při vyprazdňování moče a stolice u dětí i dospělých.
11. Péče o odpočinek a spánek u dětí i dospělých.
12. Péče o pohodlí dítěte a dospělého.
13. Mobilita dítěte a dospělého, koncept bazální stimulace, zajištění tělesné i duševní aktivity.
14. Příjem, překlad, propuštění dítěte a dospělého.
15. Vizita.
16. Péče o tělo zemřelého dítěte a dospělého.
17. Perorální aplikace léků.
18. Místní aplikace léků.
19. Oxygenoterapie.
20. Parenterální aplikace léků.
21. Infuzní terapie.
22. Podávání transfuze a krevních derivátů – ošetřovatelství ve vztahu k transfuznímu lékařství.
23. Odběr biologického materiálu.
24. Chirurgické ošetřovatelské postupy.
25. Péče o rány. Management ošetřování chronických ran.
26. Péče o dětského pacienta/klienta se stomií. Management ošetřování stomií.

Předmět Teorie ošetřovatelství a potřeby dítěte je zaměřen na představení základů profese dětské sestry s důrazem na její roli a funkce v kontextu zdravotní péče a multidisciplinárního týmu. Hlavními cíli tohoto předmětu jsou: Pochopení ošetřovatelství jako vědní disciplíny, Používání odborné terminologie, Aplikace ošetřovatelských teorií v praxi, Vedení ošetřovatelského procesu, Definování role dětské sestry, Práce v multidisciplinárním týmu, Přizpůsobení péče specifickým potřebám.

1. Historie a vývoj oboru ošetřovatelství, vývoj vzdělávání sester.
2. Ošetřovatelství jako vědní disciplína – postavení ošetřovatelství v systému věd, definice, metaparadigma, vymezení základní ošetřovatelské terminologie.
3. Charakteristické rysy moderního ošetřovatelství, holismus.
4. Role a funkce sester – vývoj role, pozice a prestiž ve společnosti, profesionální image sestry.
5. Regulace ošetřovatelské profese, registrace zdravotnických pracovníků, kompetence sester v ČR, legislativní rámec.
6. Klasifikace potřeb zdravého i nemocného jedince, proces uspokojování potřeb dítěte, potřeby a ošetřovatelství.
7. Ošetřovatelský proces jako systémová metoda řešení problémů.
8. Koncepční modely a teorie ošetřovatelství – aplikace v ošetřovatelském procesu a praxi, ošetřovatelská dokumentace.
9. Ošetřovatelské systémy, kvalita ošetřovatelské péče, indikátory kvality, standardy, ošetřovatelský audit. Standardizace terminologie v ošetřovatelství.
10. Multikulturní aspekty ošetřovatelské péče, teorie transkulturního ošetřovatelství.
11. Národnostní, etnické a kulturní menšiny v ČR, migrace a její důsledky.
12. Specifika ošetřovatelské péče o vybrané národnostní, etnické a kulturní menšiny.

Předmět Transkulturní ošetřovatelství se zaměřuje na přípravu studentů na efektivní poskytování zdravotní péče v multikulturním prostředí. Hlavními cíli předmětu jsou: Pochopení významu transkulturního ošetřovatelství, Seznámení s faktory ovlivňujícími city, postoje, preference a hodnoty jiných kultur, Porozumění historickým souvislostem transkulturní péče, Používání základního pojmosloví vztahujícího se k transkulturnímu ošetřovatelství, Zabezpečení potřeb klienta/pacienta s ohledem na jeho specifika.

1. Multikulturní ošetřovatelství a globalizace zdravotní péče, historické souvislosti.
2. Multikulturní výchova, vymezení pojmů, cíle.
3. Ošetřovatelský proces v multikulturním ošetřovatelství.
4. Spiritualita a religiozita v ošetřovatelství (oficiální církve, náboženské sekty).
5. Komunikace s cizinci ve zdravotnickém zařízení, komunikační bariéry.
6. Etické aspekty a komunikační etiketa v multikulturním ošetřovatelském přístupu.
7. Kulturní a etnické dimenze zdraví, choroby a smrti.
8. Specifika péče o mladé lidi bez domova.
9. Postavení cizinců a národnostních menšin v ČR, problémy soužití majority a minority.
10. Současná multikulturní společnost u nás a ve světě, důsledky pro ošetřovatelskou péči.
11. Globalizace zdravotní péče.

Předmět Komunikace v ošetřovatelství je zaměřen na rozvoj schopností efektivní komunikace v různých
úrovních sociálních vztahů v rámci zdravotnické péče. Studenti se naučí profesionálně vystupovat,
kultivovaně se vyjadřovat a adekvátně reagovat na verbální i neverbální projevy pacientů, a to jak dětí, tak
dospělých. Zvláštní důraz je kladen na porozumění a aplikaci zásad vedení rozhovoru a na zohlednění socio
kulturních specifik v komunikaci. Hlavní cíle předmětu jsou zaměřeny na tyto oblasti: Principy komunikace, Zásady vedení rozhovoru, Profesionální vystupování, Porozumění verbálním a neverbálním projevům, Socio-kulturní specifika.

1. Komunikace jako forma sociální interakce.
2. Neverbální komunikace – proxemika, posturologie, haptika, mimika, kinezika, gestika, nácvik v modelových situacích.
3. Baby masáže. Preterapie.
4. Verbální komunikace – komunikátor, komunikant, komuniké, komunikační kanál, psychologický
dopad komunikace na klienta, chyby v komunikaci.
5. Rozhovor – obsah, fáze, druhy, kladení otázek, zaujímání a projevování postojů, chyby, nácvik
v modelových situacích.
6. Základy bazální stimulace.
7. Devalvace, evalvace v komunikaci.
8. Naslouchání, interpersonální komunikace, základní komunikační dovednosti.
9. Asertivita, agresivita.
10. Komunikace v zátěžových situacích (např. v terminálním stadiu, s rodinou, s handicapovaným
dítětem, s cizincem), prevence a řešení konfliktů.
11. Řešení modelových situací:
– komunikace s klientem různého věku a zdravotního stavu a na různých úsecích klinické
praxe,
– komunikace s příbuznými, komunikační vzorce z pohledu transakční analýzy, multikulturní
komunikace,
– komunikace s lékařem a dalšími zdravotnickými pracovníky, s praktikanty, komunikace
s institucemi, při hledání zaměstnání, osobní prezentace.

Předmět Obecná a vývojová psychologie je zaměřen na prohloubení porozumění psychologie a jejího
významu pro zdravotnické pracovníky. Studenti se naučí rozdělení psychologických disciplín, získají přehled
o psychologických metodách a jejich praktickém využití. Hlavními cíli tohoto předmětu jsou: Porozumění významu psychologie ve zdravotnictví, Získání znalostí o psychologických disciplínách a metodách, Porozumění biologické a sociální podmíněnosti psychiky, Znalost psychických procesů a struktury osobnosti, Schopnost využívat motivační zdroje a rozvíjet osobnost, Schopnost rozlišovat druhy temperamentu, Porozumění ontogenezi a vývojovým teoriím, Porozumění vývojové psychologii a orientace v ontogenetických obdobích.

Obecná psychologie
1. Psychologie jako věda – předmět a odvětví psychologie, vztah k jiným vědním disciplínám, využití
psychologie v praxi.
2. Determinace lidské psychiky, vědomí a nevědomí, spánek a snění, kognitivní procesy, motivační
a emocionální procesy, regulační vlastnosti, výkonová a dynamická složka osobnosti, metody
psychologie.
3. Psychické procesy, stavy a vlastnosti osobnosti – jejich třídění.
4. Psychologie osobnosti a její vývoj v procesu socializace.
5. Struktura a vlastnosti osobnosti – motivační, temperamentové a citové vlastnosti, charakterově
volní vlastnosti, vlastnosti učení.
6. Faktory zkreslující poznávání a posuzování osobnosti.
7. Sebepojetí, sebehodnocení a autoregulace osobnosti.
Vývojová psychologie
1. Vymezení pojmu ontogenetická psychologie, její vztah k ostatním psychologickým disciplínám.
2. Periodizace vývoje – srovnání Freuda, Piageta, Eriksona.
3. Zákonitosti a principy vývoje, výzkumné, diagnostické i psychoterapeutické metody vývojové
psychologie.
4. Přehled ontogenetického vývoje. Prenatální období, postup zrání plodu, nedonošenost a její
důsledky. Porod – různé přístupy k vedení porodu, působení prenatálních a perinatálních faktorů.
5. Novorozenecké období, popis základních reflexů, vývoj analyzátorů, rané formy učení, prosociální
reakce, interakce matka – dítě, potřeby novorozence, vývoj lokomotoriky, něžná náruč rodičů.
6. Kojenecké období. Gesellovy vývojové zákonitosti. Vývoj lokomotoriky, řečové a sociální reakce.
Teorie mateřské deprivace, citové a sociální potřeby, typy interakce rodič – dítě.
7. Období batolete. Vývoj řeči. Jemná a hrubá motorika, intelektové schopnosti, postup socializace.
Různá pojetí procesu socializace, personalizace, individualizace.
8. Předškolní věk – kognitivní vývoj od symbolického k názornému myšlení, interiorizace sociálních
norem, role, význam hry. Vývoj morálního cítění. Problematika školní zralosti
9. Školní věk. Jeho specifika, faktory vlivu na školní prospěch, autorita učitele, adaptace na školní
prostředí, kooperace vs. soutěživost.
10. Pubescence (prepuberta a puberta). Časové vymezení, biologické, psychické a sociální změny,
kognitivní vývoj, osobnostní zvraty, rané sexuální zkušenosti, profesionální orientace, životní
orientace, sebepojetí. Vliv vrstevnické skupiny.
11. Adolescence. Časové vymezení, biologické, psychické a sociální změny, kognitivní vývoj.
12. Raná, střední a pozdní dospělost. Specifika, sociální role, pracovní a reprodukční podmínky. Životní
styl, rodina a její vývoj. Tvůrčí činnost.
13. Stárnutí a stáří. Involuční změny a jejich bio-psycho-sociální pojetí.
14. Techniky cvičení se specifikací na jednotlivá vývojová období.
15. Nácvik využití stimulačních podnětů při práci s dětmi.
16. Nácvik situací, jak předcházet nevhodným reakcím v důsledku přecitlivělosti na různé podněty
v odlišných věkových stadiích.
17. Porozumění pro frustrující situaci dospívajících.
18. Kontakt s rodičem, zákonným zástupcem nezletilého.
19. Výchovné problémy v jednotlivých věkových obdobích, význam rodinné terapie.

Předmět Základy sociologie je zaměřen na teoretické základy sociologie a antropologie s důrazem na jejich
aplikaci v medicíně a ošetřovatelství. Hlavní cíle předmětu jsou zaměřeny na tyto oblasti: Vymezení a správná formulace sociologické terminologie, Schopnost používat metody a techniky sociologického výzkumu v praxi a interpretovat jeho
výsledky, Porozumění struktuře společnosti a schopnost objasnit vybrané společenské jevy a procesy, Schopnost definovat sociální souvislosti nemocí a porozumění sociálně patologické specifice
pacientů, Znalost rolí lékaře a pacienta z pohledu sociologických teorií.

1. Předmět sociologie – vznik, vývoj, metody a techniky výzkumu, disciplíny.
2. Sociologické teorie a významní představitelé, stručný vývoj sociálního myšlení.
3. Sociální útvary, procesy a sociální struktura.
4. Aplikovaná sociologie – sociologie nemoci a zdravotní péče, sociální změna a sociální mobilita.
5. Sociální patologie – deviace.
6. Náboženství a globalizace.
7. Sociologie rodiny.
8. Gender z pohledu pojetí světa.
9. Migrace – sociální, politická, ekonomická.
10. Problematika zdraví a nemoci ze sociologického hlediska.
11. Socializace pacienta (role pacienta, postavení pacienta ve funkčním systému nemocnice).

Cílem předmětů Ošetřovatelská praxe, Odborná praxe I a Odborná praxe II. je umožnit studentům propojit teorii s praxí a získat praktické zkušenosti, které jim pomohou při přechodu do profesního života. Předměty také podporují rozvoj komunikačních schopností, týmové práce a samostatnosti studentů, a přispívá k jejich profesnímu a osobnímu rozvoji. Hlavními cíli předmětu Ošetřovatelská praxe jsou: Porozumění ošetřovatelské anamnéze, Identifikace potřeb pacientů různých věkových skupin, Příprava na práci se zdravotnickou dokumentací, Aktivizace pacientů/klientů a jejich rodin ke spolupráci, Praktické zvládnutí ošetřovatelských intervencí, Profesionální komunikace, Využití týmové spolupráce, Dodržování zásad bariérové ošetřovatelské péče.

Cílem předmětů Ošetřovatelská praxe, Odborná praxe I a Odborná praxe II. je umožnit studentům
propojit teorii s praxí a získat praktické zkušenosti, které jim pomohou při přechodu do profesního
života. Předměty také podporují rozvoj komunikačních schopností, týmové práce a samostatnosti
studentů, a přispívá k jejich profesnímu a osobnímu rozvoji.
Předměty Ošetřovatelská praxe, Odborná praxe I a Odborná praxe II. jsou zaměřeny na rozvoj
schopností studentů vykonávat činnosti v rozsahu kompetencí dětské sestry (v návaznosti
na vyhlášku č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků,
ve znění pozdějších předpisů), zajišťující základní a specializovanou ošetřovatelskou péči
prostřednictvím ošetřovatelského procesu.

Hlavními cíli předmětu Odborná praxe I jsou: Schopnost poskytování komplexní ošetřovatelské péče o dětského pacienta, Schopnost vyhodnocení potřeb a plánování péče o dítě, Příprava dětí a adolescentů na diagnostické a léčebné postupy, Vytváření stimulujícího prostředí, Sledování a vyhodnocování psychomotorického vývoje dětí, Příprava na práci s dokumentací a měření v ošetřovatelské praxi, Schopnost pozorování, hodnocení a zaznamenávání stavu dítěte, Schopnost připravit a podávat stravu, Integrace a rozvoj ošetřovatelských dovedností.

Cílem předmětů Ošetřovatelská praxe, Odborná praxe I a Odborná praxe II. je umožnit studentům propojit teorii s praxí a získat praktické zkušenosti, které jim pomohou při přechodu do profesního života. Předměty také podporují rozvoj komunikačních schopností, týmové práce a samostatnosti studentů, a přispívá k jejich profesnímu a osobnímu rozvoji. Hlavním cílem předmětu Odborná praxe II je: Schopnost poskytování komplexní ošetřovatelské péče.